Únor

 Je to ve zkratce dnešní den, připomínáme si Únor. Není asi třeba úplně připomínat, který konkrétně únorový den. Ten dnešní, samozřejmě. Myslím tím převrat v roce 48. Svého času nazývaný Vítězný únor. 

Dnes tedy už naštěstí  zapomenutý únor. Zkuste se zeptat nějakého studenta, kdy to bylo.

 Neví, není to věc, kterou by si pamatovali.

 A je to vlastně dobře. I když na druhou stranu, člověk má znát svého nepřítele....

Nu, nechci se zamýšlet nad tím, zda si data pamatovat či ne. 

Dnešní datum je vlastně celkově takové temné.

 Vyhráli komunisté, zemřel Jan Zajíc, Josef Toufar a kdysi dávno i Albrecht z Valdštejna. Za jeho smrt sice soudruzi nemohli, ale do výčtu těch temných dní, tak sem určitě patří. Je to taková  trochu soudružská performace napříč staletími, která připomíná dnešní politické intriky. Lidé se mění, technologie se mění, ale politická krutost má pořád stejnou tvář.

 A vlastně sem patří i válka na Ukrajině, byť její výročí je o den dřív. Ale v podstatě to splývá. Čtyři roky války. A zjevně bude pokračovat. 

U ruské ambasády, kterou sice zdejší policie pořád pečlivě hlídá, se opět objevily písemné  výkřiky.  Letos tedy jen jeden, ale objevil se tam navzdory kamerám i pravidelným průjezdům policejních elektrovozů. Někdo to prostě na tu ambasádu napsat musí...

Oni si z toho nic nedělají, za pár dnů to zas někdo přemaluje a za rok se to bude opakovat. 

Pravda, bývalo tam nápisů víc a byly drsnější. Pak přibyly kamery a policejní vozy a ambasáda si začala žít svým vlastním utajeným životem. 

Dnešek je tedy dnem, kdy se připomínají výročí, která si nikdo připomínat nechce. Ale připomínají se proto, aby bylo vidět, jak snadno a rychle se všechno může zvrátit....