Hromnice

 Můj oblíbený svátek světla. Na Hromnice o hodinu více. 

A opravdu to tak je. Je déle vidět, odpoledne je výrazně delší. Ráno to ještě tolik nepociťuji, ale odpoledne ano. 

Vlastně jsem to nikdy vědomě neměřila, jde o pocit a zažité pořekadlo, prostě tomu věřím, bez ověřování. Je více světla, více energie, víc optimismu. 

Prostě svátek.

4A ještě k tomu 2.2. takže i číselná magie. 

Někdy mě napadá, čemu tu hodinu "navíc" věnovat? Sportu? Kavárně? Lidem? Nebo třeba knížce?  

Mohla by to třeba být taková výzva k procházce navíc, k nečekanému setkání či nějaké neobvyklosti, kterou vybočíme z všední rutiny. 

Ale většinou zůstane jen u pocitu a přemýšlení, nijak ty Hromnice neobzvláštňuji. Jen je prostě mám ráda. 

Někdy si tedy pouštíme ten pradávný americký film, na Hromnice o den více. To je taková hezká tradice. A dobrý film, který baví i po letech.

Někde jsem četla, že k Hromnicím patří i rámus, s odkazem na boha Peruna. Tím hlukem se má vyhánět zima. 

S tím tedy úplně nesouzním, to radši zapálím svíčku hromničku. 

Ono je k dnešku asi pranostik povícero, mě ale nejvíc bere ta světelná. Protože je to signál, že ta lepší část roku už se pomalu rozbíhá. 

Lze na to jít i marketingově, jako že příroda nabízí hodinu zdarma, Jako takovou iluzi. 

I s tím lze na Hromnice docela dobře existovat. 

A slavit, protože vždycky je dobré najít nějaký důvod k oslavě. Třeba k té dnešní, světelné. 

Dobrý přírodní marketing.