Mám takovou asi zbytečnou, přesto silnou, potřebu zamyslet se nad tím, co v naší společnosti vnímáme jako odpovědnost, dospělost, zralost či nezralost?
Co je pro nás zločin a co terorismus.
Vyprovokovala mě k tomu už únorová vražda v Hradci Králové, kdy šestnáctiletý vrah zabil dvě náhodné prodavačky. Dneska dávno zapomenutá událost.
Byl to tehdy zločin. Podle mě bezpochyby.
Přesto média pořád dokola řešila jeho věk. Jako, že za to vlastně tolik nemůže, když je tak mladý...
A pak se donekonečna omílalo, že nejde o terorismus.
Jako by tím zločin ztratil na své váze. Respektive, četla jsem to tak, že když nejde o terorismus, tak se vlastně nic moc nestalo.
A mladíkovi - opět vycházím z médií - hrozí "až" deset let.
Cítila jsem tehdy velké rozladění. Když už šestnáctiletý člověk dokáže vraždit, měl by za svůj čin nést plnou zodpovědnost, nějaké alibistické, že je nezletilý, přeci jeho obětem život nevrátí.
Připravil je o život, má za to nést odpovědnost.
Za mě je tedy zločin jako zločin, jedno, zda ruku šestnáctiletého, dvacetiletého nebo snad stoletého. Vždycky to vyvolá nejen smutek, ale i strach, šok a v neposlední řadě také pocit nespravedlivosti. Že máme v tomto směru specifický přístup k mladistvým je podle mě chyba.
Když se podíváme na ten konkrétní případ do Hradce, ukazuje to, jak znepokojivě málo se v některých případech ve společnosti diskutuje o otázkách zodpovědnosti mladistvých, stejně jako a o tom, jak se s nimi zachází.
Mladistvý, který spáchá něco takového, je považován za "příliš mladého" na to, aby byl plně zodpovědný za svůj čin, všude se tají jeho jméno, s okolnostmi k věku. Jméno obětí se ovšem vesele zveřejňuje.
Když půjdu po našich platných zákonech, tak je člověk v tomto věku dostatečně starý na to, aby mohl získat řidičský průkaz, a to bez větších problémů. V sedmnácti dokonce může i řídit.
Takže mi z toho plyne nelichotivé poznání, že když se to hodí, tak dospělý je, když se to nehodí, tak dospělý není.
Možná srovnávám jablka s hruškami, ale to, že se někdo ve věku šestnácti let jen tak rozhodne kupříkladu vraždit, jako tomu bylo v tomto případě, ukazuje, že patrně nemůže být úplně napraven a zařazen zpátky do společnosti.
Bohužel, je to nastavené jinak.
Stačí vzpomenout spartakiádního vraha, ten vraždil ve stejném věku. Docela se divím, že o něm ještě nevznikl nějaký akční velkofilm, jako o jiných podobných týpcích.
Je možné, že jsou v životě takového mladistvého nějaké závažné problémy, které se ale neřeší touto cestou.
Obránci práv mladistvých tvrdí, že pokud tam takové problémy jsou, pak je měl systém řešit. A vina je tedy na systému a pachatel tím pádem za nic nemůže...
Souhlasím asi s tím, že mnohé věci je nutné řešit v mnohem širším kontextu, než jen zaměřením se na trestní odpovědnost.
Ta ale musí fungovat. Podle mého dokonce bezpodmínečně.
Právní systém by měl být schopen nabídnout dostatečnou podporu pro prevenci takovýchto činů.
Prevenci.
Ale ve chvíli, kdy je mladistvý pachatel už konfrontován s následky svého fatálního jednání, už by měl být trestán jako dospělý.
Nejde už o to, že on má „šanci na nápravu“, ale o to, že lidský život byl ztracen, a to je něco, co nelze ignorovat.
Může být opravdu těžké se smířit s tím, že někdo, kdo spáchá tak brutální čin, může dostat "nižší" trest kvůli svému věku. Mně to tedy moc nejde, to akceptovat.
Tragédie z Hradce Králové zanechává nejen otazníky nad právním systémem, ale také nad tím, jak zodpovědně přistupujeme k otázce zodpovědnosti, k otázce výchovy a vzdělání,
k problémům mladých a vlastně i starých, k empatii, k otázce zločinu a trestu, ... a jak bychom měli reagovat na takovéto situace.
Jenže je květen, vražda z února je dávno zapomenutá, žádné viditelné řešení se neobjevilo. Otázka zločinu a trestu, která trápila uz Dostojevského, pořád nemá smyslnou odpověď...
Nevím z jakého důvodu se mi do podvědomí vtírá nelichotivá komparace s termínem banánová republika. Ale možná to jen vidím příliš černě.
