Tak pravou....
A pak přišel covid, válka, krize, ztráta práce, iluzí i mnoha lidí. A celé to zakončil masakr v Praze koncem roku. Šílený...
Spíš tedy temná dvacátá
No, když se na ta dvacátá léta před sto lety koukne člověk pořádně, detailněji, tak to ale bylo dost podobné. Ty dějiny se fakt nějak opakují. Tehdy byla španělská chřipka, krize, bída...
Ta, později vytvořená iluze zlatých dvacátých, trvala jen pár let, někdy od čtyřiadvacátého roku. A pak přišla tupl krize a totalita a válka.
Tak nevím, zda ta myšlenka opakování nemá budit spíš strach.
Přebít to může další iluze, o sedmi letech hubených a sedmi tučných. Ta hubená léta by podle všeho měla nyní končit...
Že by?
No, raději to nechám osudu. Uvidíme.
Hlavní je asi zdraví a pak se dá zvládnout poměrně dost věcí.
A tak vykročme tou pravou...
A děkuji všem, co si tady moje úvahy občas přečtou a někdy i reagují. Mám z toho radost a vážím si toho.
A těším se i na letošní čtenářské souznění:-)
Jitko, taky nemám na poslední roky dobré vzpomínky. A tak nezbývá než doufat, že se to jednou zase obrátí. To stejné přeji i Vám.
OdpovědětVymazatTěším se na další příspěvky a postřehy. Ráda Vás čtu.