neděle 25. února 2018

Temné únorové výročí

Prolíná se celým měsícem. Alespoň tam, kde se nějakým způsobem zajímají o historii, protože jsou místa, kde jsou podobná výročí všem tak trochu ukradená. A na druhé straně jsou i místa, kde jsou zapovězená, je tam totiž lépe některé věci nepřipomínat. Ale vynechat jednu z nejtragičtějších osmiček našich dějin prostě není možné. Kdyby se nezměnil režim, pompézně bychom slavili Vítězný únor. To díky bohu neslavíme, i když se mohu domnívat, že jsou lokality či skupenství, kde oslavují i dnes. Upřímně a bez zábran. Uf.
Ovšem ti, co neslaví, by ale měli připomínat. Vysvětlovat. Varovat.  A nezapomínat, protože čert prostě nikdy nespí.
Před sedmdesáti lety to vřelo celý měsíc ( a dávno před ním), nejen onoho pětadvacátého, kdy se Gottwald vrátil z Hradu, aby svým nohsledům oznámil, že pan prezident jeho návrhy přijal. Jestlipak si tehdejší lidé dokázali představit, co je v budoucnu čekám? Patrně asi ne, tak zvrácenou fantazií většina národa nedisponuje. Byli samozřejmě i prozíraví jedinci, kteří varovali, že zvolená cesta nevede správným směrem. Podle toho, jako moc hlasitě varovali, to s nimi v budoucnu dopadlo. Od ztráty zaměstnání přes vězení, koncentrační tábor v Jáchymově až na popraviště. Ti, co měli kliku, stihli emigrovat.
 Ale moc takto dopředu prozíravých asi nebylo, víra v levici a všemocný Sovětský Svaz byla deset let po Mnichovu veliká.  Tak to prostě bylo. Už je tomu dlouhých sedmdesát let. Což ale neznamená , že bychom se měli přestat bát. Konečně, v pohádkách či hororech se temné síly považují za nezničitelné. Patří ovšem do kategorie se kterou je nutné bojovat. Protože pokud se nebojuje, nemůže přijít happy end.
Domyšleno do detailů platí, že nic není ukončeno, protože minulost se aktivně prolíná se současností. Tím spíš, že některé jevy vypadají jako deja vu.
Myslím že letošní rok je svou osmičkovou konstelací velmi vhodný k tomu, abychom se nad naší dějinnou rytmikou hlouběji zamysleli. Když se totiž mohou dějiny opakovat, abychom alespoň měli povědomí o tom, co opakujeme nebo prožíváme znovu či alespoň obdobně. Ať někdo vysvětlí uvažování a realitu, které vedou  k podobným vítězstvím a jistotám. A nastíní odpověď na otázku, zda se s tím dá něco dělat.

Pravda, v tomto ohledu moc optimistická nejsem. Ale n druhé straně, naděje vždycky umírá poslední a tak se dá v kontextu s únorovým temným datem věřit, že některé věci se třeba v dějinách neopakují. A že bude líp. Navzdory Gotwaldovým pohrobkům či aktivním epigonům. 

1 komentář:

  1. Pěkně a trefně zformulováno!diky Míša

    OdpovědětVymazat