středa 20. září 2017

Cizincem doma

Vždycky,když máme zahraniční návštěvu, přichází příležitost cítit se ve vlastním městě  tak trochu jako turista. Jdeme s hosty po exponovaných turistických lokalitách, vciťujeme se do pocitů cizinců, kteří jsou převážně odkázáni na služby v centru. A tak se mačkáme před radnicí, která je ale zahalena lešením, takže zážitek je sotva poloviční. Ale davy zůstávají. Nesou vás kolem obchodů s kýčovitými suvenýry na Karlův most. Tam tedy přituhuje, vskutku hlava na hlavě.Na druhé straně už se dá lépe dýchat. S nákupy je to ale všude stejné. Nejvíc mě fascinují pet lahve s vodou za stovku. Ty samé, co nabízejí v Bille v akci ze jedenáct korun. Turistům zjevně tato viditelná zlodějina nevadí, jsou to tři erua a to je cena, která je pro ně asi běžná. Jen mě se to zdá takové přehnané. Kafe za sto pade a dortíček za dvě stě mi také nepřijdou moc adekvátní, a trochu mi i zhořknou. Nu, centrum je prostě jiný vesmír. Jen mám někdy pocit, že zatímco ceny zde pravidelně inovují směrem vzhůru, služby už tak intenzivně zlepšovány nejsou. Jako by jediným a zásadním cílem bylo vytřískat z těch turistických davů co nejvíce, bez jakýchkoliv ohledů. Zní to docela pesimisticky, v kontrastu si dobrým pocitem ze setkání se zahraničními přáteli. 
Oni to také tak neřeší, Prahu prostě mají rádi. No, to já také, proto se mi tento kaz na její kráse docela příčí. Ale je to asi tak jediné, co s tím mohu udělat.

Žádné komentáře:

Okomentovat