pátek 25. září 2015

Jak kantoři (ti mladí) přicházejí o iluze

   Když už se v dnešní pragmatické době nějaký mladý idealista rozhodne vydělávat si na chléb vezdejší prací za školní katedrou, jde v převážné většině o člověka idealistického, dobrodružného, empatického a bytostně přesvědčeného o tom, že právě on je reinkarnací Komenského, kterému se konečně podaří spasit zatuchlé české školství.  Právě on a nikdo jiný vnese do českých školních lavic svěží vítr, pokrok, pochopení a nové metody. Detail, že během svého vysokoškolského studia se v podstatě se skutečným žactvem školou povinným nepotká, se jaksi nebere na zřetel. Podstatné je, že jedinec je dokonale vybaven teoreticky, ví, co je RVP a ŠVP, jak vytvořit IVP či TP apod.
Jakmile odpromuje a drží v ruce diplom s titulem Mgr., již je skálopevně přesvědčen, že právě vypukl okamžik, kdy jedině o něho se budou školy prát a nabízet co nejvýhodnější vstupní podmínky.  V reálu vás ve škole většinou vítají hlavně proto, že buď nikoho nemají a berou vše, co se namane, nebo předpokládají, že jako s mladíkem s vámi mohou pěkně vymetat. Přinejmenším vás zaměstnat jen na deset školních měsíců a pak hajdy na pracák. Škola tím výrazně ušetří. Stejně jako vaším tabulkovým nástupním platem. Pokud i tak prvního září nastoupíte, začnou se bourat další představy. Jasně, moderní pokroková výuka má v tomto systému své nezastupitelné místo, leč převážně jen na papíře. V reálu chybí technika, vybavení, zázemí. Víc než vzdělávat je prvotním cílem krotit a hlavně přesvědčit děti a jejich rodiče, že nebudete rozdávat jedničky jen za ten fakt, že do školy vůbec přišli. Dalším omylem mladých kantorů je idea, že děti se na ně těší a budou s nimi na jejich progresivních vizích rády spolupracovat. Omyl. Děti jako kantor s představou moderního vzdělávání vůbec nezajímáte. Naopak. Jediné, co je pro děti vítanou a lákavou změnou, je snaha vyzkoušet na vás všechny triky, které už staří bardi znají a nic s nimi nedělají (případně se jim dokážou díky dlouholetému tréninku spolehlivě vyhnout). Tedy všechny mokré houby na židli, zamčené dveře, ztracené třídnice či pětikorunou objeté auto se s velkým gustem vyzkouší na novém členu sboru, který jen zoufale přihlíží tomu, co v žádné didaktické příručce dosud nečetl. Pokud nemá kliku a ocitne se zamčený v kabinetě, v horším případě na toaletě ve chvíli, kdy není na blízku nějaký zachránce, může v takových prostorách strávit řadu plodných hodin přemítáním nad tím, kde asi udělali profesoři na vysoké chybu?
Když tedy takový jedinec přežije tuto rizikovou dobu, nastává střetnutí s další iluzí, respektive deziluzí, kterou představují rodiče. Zvykli si na zaběhlý klídek a pohodu a najednou do toho jejich kapřího rybníka vplouvá dravá štika, která chce děti zaktivizovat, víc zapojit, případně odmítá klasické hodnocení a chce jim psát osobní dopisy.
Naše holka ale přeci měla vždycky jedničky, pane učiteli, co to najednou měníte?
A víte, že jste nám zkazil celou nedělí tím, že jsme museli psát ten sloh, co jste zadal minulý týden!
Víte to, že jste zkazil klukovi vysvědčení?
To jsou jen některé výlevy vyděšených rodičů, které zaplavují vaši i ředitelskou emailovou schránku ve snaze, aby se vše vrátilo do starých kolejí. A to jsou jen ty slušné texty, ty arogantní a dravé raději nezveřejňuji.
Pokud adept učitelství ani v tento okamžik neodejde z vysněného školství, začnou ho deptat směrnice, papírování, revize či tvorba ŠVP a RVP, tematické plány a dozory v jídelně, které třeba v náplni výuky pedagogické VŠ vůbec nejsou. Na nějaké kreativní učení většinou moc času nezbývá, protože ve škole jsou mnohem důležitější věci. Již zmiňované dozory, pedagogické a provozní porady, které zaberou dvakrát tolik času než oprava písemek z celého ročníku, školení, statistiky a další hromada papírů, vedle kterých vám na přípravu interaktivních hodin opravdu mnoho času a energie nezůstane.
Nu, a kdo překoná i tento kritický bod, většinou v dalším roce najede do osvědčených starých kolejí, protože mu vlastně nic jiného nezbývá.
A po dalším roce ( v lepším případě letech) stejně odejde do jiného zaměstnání. Někam, kde si jeho práce váží, kde si vydělá peníze a nevrací se domů s hlavou jak pátrací balón. To vše v případě, že po nějakém dozoru či školním výletě, který nedopadl tak jak by měl, neskončí v kriminále.
Jo, přicházet s nějakými ideály či iluzemi do džungle českého základního či středního školství se většinou moc nevyplácí. A každý dobrý skutek bývá vzápětí po zásluze potrestán.


Žádné komentáře:

Okomentovat