Držte krok

Obecně se to snadno řekne- držte krok s multimediálním světem. Snažíme se o to všichni už hezky dlouho. Jenomže cesta k všeobecnému technickému pokroku není vůbec jednoduchá. Zkoušeli jsme už skoro všechno: mailovou korespondenci s rodiči, modernizaci počítačové učebny, elektronickou žákovskou, wi-  fi ve všech prostorách školy včetně toalet…

Pořád jsme ale o kus pozadu. Zaostávat za celkovým vývojem je totiž víc než snadné. Zjistil to každý, kdo se rozhodl být jenom prostým uživatelem, natož pak ten, kdo se technice věnuje víc než jen v malém množství.

Občas nám i svitne naděje. To když se v ministerských příručkách dočtete, co všechno hodlají do škol investovat a povolíte své fantazii pracovat na plné obrátky. Představa, že se všechna silná slova přetaví v činy, je ale vskutku mysteriózní.

Mimo jiné mají naši počítačovou gramotnost zlepšovat i tolik populární interaktivní tabule, které jednou budou patrně nahrazovat živé kantory. No, nebude to pokrok, když se před dětmi pouze zapne dokonalá mašinka, která všechno ví, je s ní legrace a vůbec nijak neprudí?

Vývojáři jsou tu samozřejmě od toho, aby podobné excesy vymýšleli a dotahovali do konce, ale také od toho, aby dokázali zaujmout a překvapit. A oni se skutečně snaží. Všechno už je takřka chytřejší než my, máme chytrý telefon, chytrou televizi, chytré hodinky, po Praze nám jezdí chytrá tramvaj…

Nestuduji technologické novinky pravidelně, ale občas mě docela zaujmou. Jestliže se dovedou technologie vyřádit v medicíně, je zřejmé, že i ve školství by našli svoje široké pole působnosti. Přitom škola je paradoxně právě pole neorané, najít ve školství moderní technologický výdobytek je jako najít jehlu v kupce sena. Údajně nejhorší počítačová technika je většinou právě ve školství, které má na život v technologiemi ovládaném světě připravovat. No, není to paradox?

Dneska je všem jasné, že bez počítačové gramotnosti je život mnohem horší, než třeba bez emoční gramotnosti. Tedy v případě, že to chcete někam dotáhnout, a to dnešní děti většinou chtějí Jenomže jejich školní technika je většinou stokrát horší než ta domácí a to i v případě, že mají něco repasovanéJ-  Někteří dokonce jdou tak daleko, že bez mobilní a jiné techniky doma ani nefungují, protože žijí v tzv. chytrém domě, který je elektrifikován víc než průměrné okresní severočeské město. Nevím proč tomu tak je, ale faktem je, že namísto vlastního výkonného počítače je ve většině škol jeden společný nevýkonný, a podle toho to také vypadá.

Ráda bych byla tak multimediální, jak po mě chtějí ministerské předpisy a vědecko -technická realita současnosti, ale jde to vůbec?

Mám k technice docela pozitivní vztah, někdy si myslím, že až příliš. Jenže zároveň mně také dovede tak neskutečně rozčílit, že je pak lepší ji vůbec nepoužívat, protože bych ji musela destruovat. To v případě, že věčně nefunguje, nefunguje tak, jak má či jak chci, je pomalá…

Jestli dobře vidím na to, co jsem napsala, jde většinou o atributy techniky školní. To je pak začarovaný kruh. A samozřejmě důvod k určité starosti. Nebo přinejmenším k obavám, jak to s tou naší technickou vyspělostí a výukou je a bude.

 Jednou třeba nastane doba, kdy škola bude vskutku připravovat pro praxi ve všech oblastech, protože nebude zbytí. Zatím je technika mnohde sto let za opicemi, přičemž různé metodiky se tváří, jako by vycházely z počítačového centra samotného NASA. Pokud je někdo nedostane za úkol přepracovat, jako se přepracovávaly dejme tomu osnovy. Tak, aby vyhovovaly těm nižším nárokům, ne těm vyšším. No, to by nám tak ještě scházelo, i když u nás je možné všechno…