Patří k mému dětství. Milovala jsem knihu Kluci ze
zabraného. Bylo to vlastně poprvé, kdy
jsem se setkala s rodným krajem v literatuře. Přišlo mi to takové až
neskutečné, číst v knize o místech, která znám. Později už mi to tak
výlučné nepřišlo, to jen ti Kluci ze zabraného. Dodnes mi evokují dětství. Měla
jsem je ráda. Paní Horelová pak byla i první živá spisovatelka, kterou jsem
viděla na vlastní oči. Je zajímavé, jak některé dětské zážitky trvale utkví v paměti.
Přišla k nám na besedu do školy. Pořád si pamatuji to vzrušení, že přijde
opravdová spisovatelka!!! A pořád si to povídání s ní pamatuji.
Četla jsem
pak i další knihy od této autorky, která se stala čestnou občankou města, o
kterém psala. V dospělosti jsem pak zažila i osobní setkání. Úžasné.
A tato dáma nedávno
zemřela. Kus mého dětství zase zmizel v nenávratnu.
O paní Elišce se nyní už moc nepíše. Proto alespoň tato malá osobní vzpomínka. Na
spisovatelku, která psala krásné knížky. Na ženu, která byla vlídná, milá,
příjemná…
Mám ji doma v knihovně i v srdci.
Tím jménem se mi taky připomělo dětství. Stěhovavé ptáky jsem četla několikrát a Kluci ze zabraného je krásná kniha. Díky za vzpomínku :)
OdpovědětVymazatDěkuji za vzpomínku. Taky jsem její knížky moc ráda četla, stejně jako ty od Heleny Šmahelové nebo Hany Bořkovcové.
OdpovědětVymazatA já Vám moc děkuji za komentář. A Helenu Šmahelovou jsem hltala také:-) Hezké odpoledne přeji
OdpovědětVymazat