Poslušnost

  Zdánlivě nevinné české slovo a jaké dovede vyprovokovat vášně. Záleží totiž na tom, v jakém kontextu jej použijete, jak jej vyslovíte. Jistě každý chce, aby ho jeho děti nějak poslouchaly, protože pokud ne, nastane anarchie. Ovšem některé výklady, dnes velmi módní, dokážou  dehonestovat  kde co, takže řeknou, že poslušnost patří jen do diktatury a proti tomu není argumentu. 
 Jistě, slepá poslušnost určitě k dobrým vlastnostem tak úplně nepatří, ovšem nač pořád objevovat Ameriku? Již mnohokrát bylo dokázáno a ověřeno, že funguje zlatá střední cesta. V určitém bodě musíme něco poslechnout všichni, nejen děti.  

To ale zjevně není módní trend.Tím najednou ty děti údajně vůbec nerespektujeme. Zajímavé je, že většinou tyto myšlenky pochází od lidí, kterým je skutečný respekt k ostatním v podstatě na hony vzdálen....
 Ale náhle přichází nový trend, se kterým se lze svézt (nebo někam vyvézt) a tak se toho chytnou. Jako bylo kdysi vše zaštiťující slovo ideologické či komunistické a přes to nejel vlak, tak dnes se objevují nové módní hity. Cokoliv získá přívlastek demokratické, stane se to nezpochybnitelné. Takže sice máme demokratickou respektující výchovu, ale děti neumí pozdravit, neumí se chovat, samy si o něco říct, protože my respektujeme všechny jejich potřeby a hlavně jim za boha něco nepřikazujeme nebo nevysvětlujeme, protože ony na to musí přijít samy.Navíc bychom je mohli stresovat či přivést do nějaké nepohody. 

A tak si s úžasem říkám, že se vlastně už ani nedivím třeba politikům, že se neumí poučit z historie. Neumí to ani mnozí rodiče, o některých kantorech nemluvě.

 Prostě hledají nové metody, prý demokratické a respektující. Potřebují prostě slovíčkařit, protože kdyby tomu tak nebylo, došlo by jim, že vše už tady bylo. Že k výchově musím přistupovat především citem. A pokud ho nemám, pak ho nezískám ani deseti respektujícími semináři. Někdo prostě potřebuje vlídnější přístup, jiný ostřejší, ten prostě potřebuje to a ten zas ono. Pokud na všechny chceme naplácnout stejnou, rádoby in demokratickou výchovu, pak je to stejné jako chtěli dřív výchovu ideologickou. 

Jenže to se tak trochu podobá nošení dříví do lesa, děti dnes zjevně chceme mít divoké a hlavně neposlušné, protože to je známka zdravého sebevědomí a sebeúcty. Jistě, kapku to zjednodušuji, ale v podstatě to tak lze vnímat. Protože slovo respektovat lze dehonestovat úplně stejně, jako cokoli jiného, co se nadužívá nebo užívá v nesprávném kontextu. Alespoň zdravý selský rozum to tak vždycky vnímal. Ten ovšem dnes není v kurzu...