Svatební sobota

   Někdo se na ni chystá s velkou parádou, jiný ji ze zásady odmítá. Někdo se o ní mluví celé dlouhé týdny, jinde se rozhodnutí zrealizuje ze dne na den. Někde se pro finální výsledek angažuje agentura, jinde zalarmuje široké daleké příbuzenstvo, jinde se vytváří aura tajemna či až určitá forma ilegality. A jsou i tací, co to neřeší buď ani jednou za život či naopak opakovaně.

  Moje úvodní slovo se asi celkem nečekaně týká svatebního obřadu.

Stala jsem se totiž účastnicí rodinné svatby, aniž bych dopředu něco tušila. Prostě zazvonil telefon a bratr mi sděluje, že se za pár dní žení….

 Od té doby mi celkem obsedantně v uších zní staré známé: Já se dnes dopoledne žením….

Není pochyb, že jsme se museli všichni doma rychle zadaptovat a novou situaci vstřebat. Ne snad, že bychom bratrovu partnerku neznali, zas takové překvapení to nebylo. Leč o svatbě se dosud nemluvilo ani v náznaku, a hle, veselka je tady. Tedy i my, konzervativci, přičemž v tomto nevypsaném závodě se s maminkou svorně dělíme o první místo, jsme museli informaci rychle rozdýchat, zahnat vtíravou myšlenku na pečení koláčků, zvaní hostů či dalších prastarých atributů a jediný úkol, který jsme museli splnit, bylo přijít. K naplnění úkolu došlo v sobotu, tedy včera, která se tedy z běžného víkendového dne stala dnem svatebním. 
    Jsem tedy bohatší o svatební veselí, zážitky z netradiční svatby, novou švagrovou a pocit, že všechno se dá vždycky udělat úplně jinak.  A možná je to tak lepší, žádný blázinec před tím, žádný stres, prostě přijdete, oddají vás, dáte si oběd a jde se domů. 

Klídek a pohoda na startu další etapy. Prostě, jak bylo řečeno v úvodu, každý to má jinak….

 A i ty koláčky ve finále byly, maminka si nakonec nedala pokoj a něco málo ukuchtila. Odpoledne ke svatebnímu kafi.

Fajn to bylo, v sobotu na svatběJJJ