pondělí 27. ledna 2014

Prozření

   V určitém věku člověk zjistí, že ho přestávají rozčilovat věci, nad kterými kdysi běsnil a ztrácel vyrovnanost. Někdy dokonce přestane šílet i nad vlastní švagrovou J.  
   Ostatně, nedalo by se nazvat zmoudřením, že rezignuji na snahu zlomit cizí hysterii, závist a sobectví?
 Pozvolna k tomu dozrávám. Není to jednoduchý proces. Potíž je trochu v tom, že jde o vrcholnou lekci sebeovládání a nadhledu. Není jednoduché podobnými vlastnostmi disponovat, pokud je nemáte jako dar od boha.
 Díky odžitým létům už také vím, že nejtěžší není sledovat, co někdo s naprosto odlišnou krevní skupinou vyvádí, ale nepouštět si to k tělu. Respektive do mysli. Například v zimních melancholických měsících, neboť tehdy je člověk, jak známo, mnohem náchylnější ke smutku a splínu.  Nebo aby před nesmyslnými útoky ochránil své blízké. Většinou totiž takoví jedinci plivou svou jedovatou slinou rekordně daleko.
    Pochlubit se schopností povznést se nad podobné žabomyší spory bylo ode mne poněkud netaktické, protože vyvolalo reakci ještě agresivnější.  Nic asi nevytočí podobné typy než vědomí, že vy jste v pohodě.
   Když došlo na lámání chleba, začalo se totiž lovit v minulosti a oprašovat věci nejen dávno zapomenuté, ale vymýšlet i takové, jaké se ani neodehrály.
„Proč mám pořád podobné věci řešit?“ kladu si otázku sama sobě, protože s postupujícím věkem stále víc vyhledávám klid a nechci se nechat vtáhnout do konfliktů, které berou sílu, energii
a dovedou jen vyčerpat.
Pokud bych ovšem chtěla čekat na uspokojivou odpověď, asi bych musela využít právních služeb či nějaké jiné formy nátlaku. Někdo totiž umí jen útočit, aniž by odhalil příčinu své závisti či nenávisti. Léta jsem se snažila vysvětlovat.
Marně.
Nezabrala ani snaha vyhýbat se ožehavým tématům.  Ani hrubá záplata na hrubý pytel nezabrala.
Až nadhled. Klid a vlastní spokojenost. To většinu agresorů odzbrojí, těší je totiž, když se hněváte a vytáčíte stejně jako oni.
Jenže jak se hádat, když není odezva? Snad jedině vykřikovat něco do světa kolem sebe. Ten to ale většinou nezajímá, tak nezbývá, než svěsit krovky.
 Třeba je to přírodní zákonitost.  Začnete se od podobných existencí distancovat. Něco se sice dozvíte, ale postupná izolace vede k výraznému zlepšení duševní kondice. I když něco takového není jednoduché, rozhodně je to běh na dlouhou trať.  Jenže pravidelný trénink a vytrvalost dokážou divy.

Jen škoda, že to trvalo tak dlouho, než jeden prozřel. I když, je to věkem. Každý má svá specifika, své klady a pozitiva. Ten střední přináší tato a nemohu si je vynachválit.  Jen bych nechtěla chválit dne před večeremJ

8 komentářů:

  1. Tomu rozumím. Osmnáct let jsem se snažila nebrat si to k srdci, ale stejně mě to ničilo. Poslední léta si ho nepouštím tolik k tělu, snažím se mu vyhýbat a i když plive jedovatou slinu, tak se snažím usmívat a myslet si něco o tom, at se vykecá, že to stejně hovoří o něm, nikoliv o mně. Ale občas to pořád bolí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Amélie, nejhorší je, že vyhýbat se vážně někdy nestačí,bohužel. Tak nezbývá,než se obrnit a vytrvat. Ti prevíti to prostě vždycky mají lehčí...

      Vymazat
  2. Jitko, dospěla jsem stran stejně "příbuzné" osoby ke stejným závěrům... Neznamená to však, že mne to jednou za čas nezabolí znovu.... Tato příbuzná má opravdu dar zaútočit na to nejvíce citlivé místo... ach jo....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako bych to viděla, i s těmi pocity. Jen to ale potvrzuje pravdu, že příbuzné si bohužel člověk nevybírá!

      Vymazat
  3. Bohužel ze zkušenosti, ani ignorace provokatéra a agresora, nebyla v jeho očích vhodným řešením. Protože, když vás chce někdo zničit, platí" kdo chce psa bíti, vždy si řemen najde"!:-( Jestli má někdo univerzální návod, jak na to ať se ozve:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, také bych uvítala univerzální návod, protože s tím řemenem je to svatá pravda. Někdy člověk opravdu jen valí oči, koho mu život přihrál do cesty. Děkuji Vám všem za milé komentáře a zajímavé postřehy.

      Vymazat
  4. Promluvte k bohu. To vaše prozření znamená, že se vám ukázal. Ukazuje se jen lidem hloubavym, duchovním. Není to věkem, mně ještě nebylo 40. Ale teď mi postavil do cesty překážku, člověka tak pyšného a nenávistného, že jestli to chápu správně, tak ho mám napravit, aby byl ušetřen zatracení. I přes mou silnou empatii je to obzvlášť tvrdý oříšek. Taková pýcha, samolibost, nenávist, nihilistické myšlení, nulová pokora, sebezalíbení, přetvářka, povrchnost, majetkochtivost, nic než materialismus, prostě ďáblův služebník jak ze škatulky. Je snad předpeklím být v takovém nepochopení. I když jsem povznesen a vím, že svou zlobou ubližuje hlavně sobě, tak se snažím pochopit jeho motivy, které mají příčinu. To ano, ale když si dotyčná osoba nepřizná ani nos mezi očima a za všechno můžou druzí, pak se ta příčina těžko nalézá a nemůže dojít k očištění :-(

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji mnohokrát, zamyslím se nad Vašimi slovy.

    OdpovědětVymazat