neděle 5. ledna 2014

Poslední aristokratka

Poslední aristokratka byla z nových knih na řadě jako první. Hlavně proto, že jsem ji otevřela, začetla se a bylo vymalováno. Humorný, a to opravdu humorný příběh, mě dostal. Vtáhl do děje a dokázal něco, co se mi s knihou už dlouho nestalo. Musela jsem se smát, místy nahlas, místy jsem skoro musela přerušit čtení. Vtipné, výstižné, osvěžující. Pravda, nastolené tempo nevydrží celou dobu, ale kdyby tomu tak bylo, člověk si zničí bránici. Příběh se pyšní cenou Miloslava Švandrlíka, tedy cenou za nejlepší humoristický román roku 2012, a nutno říci, že zaslouženě. O čem příběh je. V kostce o Kostce J
Potomek rodu Kostků se vrací do Čech, aby převzal zdevastované rodové panství a pokusil se ho zachránit. Příběh je podán deníkovou formou jeho dcery Marie Kostkové, alias Marie III. z Kostky, která vše glosuje s báječnou komikou, nadsázkou a místy až groteskností. Někdy, pravda, trochu tuhne úsměv na rtu, když si jeden uvědomí, že popis chování turistů na hradě či vědomostní úroveň některých jedinců, zde zachycována jako humor, je ve skutečnosti humor černý. Nebo spíš popsaná realita. Ale to zjevně není ambicí knihy. To je pobavit a to se povedlo. Alespoň já se bavila náramně. Autor Evžen Boček, kterého jsem si proto následně vygůglila, je jistě zajímavý člověk. A mám můj obdiv. Napsat takovou knihu, která fakt pobaví, to je velké umění. Už se chystám na výlet do knihkupectví pro druhý díl. Aristokratka ve varu by mohla podobně úsměvným způsobem zpestřit náročné lednové období J.

                                             Obálka titulu Poslední aristokratka


Žádné komentáře:

Okomentovat