Den vítězství

Volný den uprostřed týdne je vítaným zastavením. Dnes je to díky státnímu svátku. 

Osobně bych sice za státní svátek určila pátý květen, tedy den povstání, ale to bychom šli proti všem a to není (někdy) našim zvykem. 

Tak tedy dnes celá Evropa, vyjma Němců, slaví. Vlastně i kromě Rusů, ti oslavují až zítra.

Jen v Německu se pořád pracuje.

    A tady nastává okamžik, kdy proti proudu jít umíme. Zatímco jiné oslavující národy se zítra vrátí do pracovního procesu, u nás nastává fáze prodlouženého víkendu a většina lidí již do práce nejde.

 To ale nechci dnes zmiňovat, byť určitě může být zajímavý fakt, že uctívání tradic se u nás moc nenosí. Když jsem například zjišťovala mezi studenty, zda ví, proč je zítra volno, či co ví o povstání, nedočkala jsem se mnoha správných odpovědí. Spíš jen tupého zírání a několika recesistických odpovědí v podobě stanice metra Pražského povstání. Většina nechápala, proč mě zajímá začátek jejich prodlouženého víkendu? Troufám si smutně předpokládat, že mezi dospělou populací je to podobné.

 Někteří v tom mají navíc trochu zmatek. Připomínáme si konec války v Evropě, přičemž máme několik konců války i několik kapitulací. Jako by něco řídil sám Cimrman. Jedna kapitulace byla už sedmého, druhý pokus pak osmého. Ten byl, možná díky tomu, že byl honosnější, označen za slavnostní den.

A do toho samozřejmě ještě i devátý květen, na který si někteří pamatují z dětství, a který trvá v Rusku dodnes.  

Když už zmiňují naše dětství a manipulaci s dějinami, nelze nepoznamenat, že zatímco kdysi to vypadalo, že osvoboditelé byli jen Sověti, tak dnes zase vzniká dojem, že jediní osvoboditelé byli Američané........ 

Zdá se, že nějaká vyváženost či snaha o objektivnost tady pořád chybí.

 A ještě k těm zmnoženým koncům války. V Plzni válka končí sedmého, v Praze devátého, na Příbramsku se střílelo ještě jedenáctého. Oslavujeme to osmého, přičemž mnohdy oslavujeme konec války, která ale skončila až druhého září.........

Osmého skončila ta v Evropě.

Devátého u nás.

Možná, kdyby Patton provedl Stalinovi stejnou zlomyslnost jako Montgomerymu a přivítal ho v osvobozené Praze přehlídkou americké armády, mohlo být všechno ještě trochu jinak. Slavilo by se hromadně sedmého. Nebo také ne a válka by pokračovala, jen s jinými nepřátelskými stranami!

    Jenomže na kdyby se většinou nehraje, a tak je třeba brát věci takové, jaké jsou.

 A nezapomínat na minulost, protože je ostuda, neznat svoji historii.  Alespoň k něčemu bychom úctu mít měli. Třeba k boji za naši svobodu, kterou nyní tak bezelstně plýtváme a zneužíváme ji.  

   Dneska je třeba pro připomenutí a vzpomínku vskutku ideální příležitost. A klidně i někde na chalupě, kde začíná prodloužený víkendJ.