pátek 23. září 2011

Nomen omen

Poznámka:  Neustále lítá po třídě a posedává na oknech a lavicích.

                               Odpověď otce: Tomu nevěřím. HolubJ
    Podobných slovních hříček lze ve sborovně i ve třídách objevit celou řadu.  Matematička Tvrdá již svým jménem evokuje přístup k výuce svého předmětu, stejně tak od dítěte, pyšnícího se příjmením Louda, zřejmě nelze očekávat nějaké superrychlé aktivity. Poměrně těžko se mi k tabuli vyvolával Šourek, kterého jsem proto vždycky důsledně oslovovala křestním jménem.  Naopak žák Hrubý úplně sváděl k často nemístnému napomenutí:
Hrubý, nebuď hrubý“, což po několikerém opakování jistě začínalo být trapné, ale kdo se rád nesměje vlastním vtipům, že?
Jména si musíte pamatovat,“ kladli nám na srdce na všech pedagogických seminářích. „Nelze dítě donekonečna oslovovat stylem: „Ty v tom červeným svetru“, či „ty s těma odstálýma ušima!“
Moji snahu hledat za jménem i něco víc ovšem většinou považovali za nepatřičnou, protože jméno je prostě jméno a žádné nomen omen není vědecky podložené.
  Když mi jednou dědeček vyprávěl, jak se v jeho třídě spolužáci seřadili do následující komické roviny: Malý, Zajíček, Vyskočil, Tvrdý, Bobek, Vytlačil a Porazil, Kříž, myslela jsem, že si vymýšlí. Asi trochu ano, protože s tímto otřelým vtípkem jsem se setkala i jinde, nicméně jména ve škole hrají poměrně podstatnou roli. Několik okamžiků po vyvolávání usměvavé dívky, jsem podezřívala chemikáře z nekalých úmyslů, když vnadné osmačce stále říkal zlato. V mluvené řeči velké písmeno nezaznamenáte, a že je děvče jménem Zlata, mi došlo až po dlouhé chvíli tupého zírání na rádoby chlípného kolegu.  Každé jméno je hezké, když ho hezky vyslovíš, říkávala moje babička a byla o svém moudru pevně přesvědčena.  Používala ho zejména v okamžicích, kdy jsme v dětských hádkách dokázali v nadávku zkomolit jakékoliv jméno.Ovšem ve škole lze s podobnými poučkami uspět jen velmi těžko.  Mnozí kantoři oslovují pouze příjmením a tam se veškerá láskyplnost rozhodně stírá.  Ve větě „Nováku, nestraš děvčata tím ptákem a odnes tu sovu do kabinetu,“ moc láskyplnosti nezní.   Ještě horší to mají ti, jejichž příjmení přímo svádí k lacinému žertování: „Housko, asi tě pořádně namažu,“ či „Strnade, kam zase letíš?“, potažmo:  Potůčku, abych tě nevyhnal z břehů,“ nebo „Zelená, nějak jste mi zrudla.“
   Se jmény je ve škole opravdu trochu potíž.  Není to ale programové, ve skutečnosti bych moc ráda láskyplně vyslovovala veškerá jména, která se kolem mě nacházejí, ale ne vždy je to reálné.  Ostatně, takové žákyni Tupé se nad děsivou písemkou z češtiny přímo nabízí říci, že dělá čest svému jménu. Většinou se jedinec ovládne, ale i kantor je jen člověk.  Někdy nadělají starosti i křestní jména. Léta jsem nevěděla, jak oslovovat dívku jménem Perla, protože Perlo ani Perličko mi nějak nešlo přes ústa. Podobně je to s exotickou Mirabé či s vietnamskými jmény, houfně proniknuvšími do našich škol a stejně houfně těžko zapamatovatelnými. Jenže brzy zjistíte, že stejný problém mají děti s vašimi jmény, často ještě rozvinutými o přiléhavou přezdívku.  Jako když se učitelka Pěkná mezi žactvem běžně označuje za Šerednou, o učiteli Teplém ani nemluvě.
   Popravdě řečeno, není to vůbec žádná legrace. Ba řekla bych, že patří ve škole k nejožehavějším. Zvlášť, pokud máte nějaký komplex, který nevhodné jméno ještě podtrhne. Všeobecně se totiž předpokládá, že jméno je vaší vizitkou. Ovšem jak se cítí takový Květoň Ovesný či Prokop Buben už málokdo dokáže pochopit. Ne všichni se s tím vyrovnají a potom má takový Tomáš Fuk či Vinetů Vomáčka dost těžký život. Když tady už jde spíš o nesoudnost rodičů než jen o nevhodně zvolené jméno. A potom také záleží na kontextu. Doma jsme vždycky za nepovedené chování titulovali chlapce jako matěje a dívku jako elišku bláhovou. Pak se vám taková jména přijímají těžko bez emočního podtextu. Ovšem nejen ve školství je nomen omen. Můj správce internetové stránky je Čmuchálek, zatímco faktury má na starosti pan HrabalJ.  Podobně jako v poznámce: 
             „Sleduje mě přes pravítko a směje se, že jsem zelená. Červená!“  

Ostatně, nejcharakterističtějším potvrzením této "teorie" nomen omen je situace, kdy se v Čechách dostal k moci Nečas a na Slovensku Slota. Pořád máme něco společného:-)

6 komentářů:

  1. Tak Nečas a Slota mě fakt dostali :D A já pořád dumám,kam se ten náš stát ubírá a proč...a¨on nečas:-))

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný článek! Maminka byla učitelka a jako dítě jsem se královsky bavila pročítáním učitelského zápisníku, čímž jsem jí způsobovala problémy, protože kdykoliv měla oslovit ty "postižené" studenty, vzpomněla si na mé záchvaty smíchu a nedokázala udržet vážnou tvář. Přidám Vám do sbírky jméno kolegy z VŠ, jmenuje se Břetislav Klápště. Při promoci se pochechtával i děkan... Hezký den, Daniela.

    OdpovědětVymazat
  3. Nečas a Slota paráda. Mně to vůbec nedošlo. :-D Díky.
    Jinak, mně se jméno Perla líbí(doslovný překlad jména Markéta). Jména mám ráda. Ne nadarmo jsem dumala, jaké úžasné jméno dám svojí dceři. :-)
    A je fakt, že "matěj" jsme taky říkávali jako vy.

    OdpovědětVymazat
  4. Pamatuji si na dlouho táhnoucí se soud rodičů s výrobcem automobilu Renault. Rodiče nemajíci výběru příjmení, jmenovali se Renaultovi, pokřtili dceru Megan. Výrobce automobilu to považoval za nepovolené používání jména, keteré bylo chráněné. Ovšem v případě Megan Vocásková, by to problém prý nebyl...
    Nečas-Slota vynikajíci!!!

    OdpovědětVymazat
  5. tak my mame doma Mateje a a na "mateje" jsem dost hakliva :-) totez mam s Rebekou- prvni ditko jsme, v pripade holcicky, chteli pojmenovat Rebeka- ovsem tady u nas se rika "rebeka jedna" (jakoze hooodne hanlive oznaceni)...no, je to Filip :-) Zuziky

    OdpovědětVymazat
  6. Báječně jsem si početla...v časopise vychází,co které jméno znamená,je to docela ůsměvné ,když jméno baby ,která je ....a jméno má líbezná!...hned se mi vybavi, pan Rudolf hrušínský ve spalovači mrtvol,morbidní....Daja

    OdpovědětVymazat