středa 14. září 2011

Mrtví versus živí

Leteckých katastrof je každoročně plno. Lidé umírají po desítkách, v airbusech i po stovkách. Většinou podobná tragédie zmizí z předních stran světového tisku po pár dnech, aby uvolnila místo tragédii o něco větší, ale hlavně aktuální. Mrtví hokejisté jsou takovou výjimkou, jejich životní neštěstí plní noviny a média už skoro celý týden. Nechci tím snižovat sílu tragédie, ale jsem přesvědčená, možná trochu cynicky, že jde o tragédii hlavně pro rodinu a blízké. Byli to mladí kluci, byli úspěšní, měli život před sebou. Ale byla to také jejich volba a rozhodnutí, pracovat v Rusku, jehož letadla mají k podobným nehodám mnohem blíže, než letadla jiná. Můj počáteční šok, překvapení a i smutek, byly po několika dnech vystřídány neurčitým rozladěním, že se zase na smrti vydělává. Že smrt známých lidí je komerčně velmi úspěšná, je fakt všeobecně známý. Ostatně, nedávná tragická smrt Simony Monyové dokázala vyprodat všechny její knihy snad včetně jejích slohových prací z osmé třídyL. Najednou ji četli i ti, kteří o ní dosud neměli ani páru, stejně jako nyní pláčou všichni, kdo dosud o životě tří jmenovaných jen matně tušili, nebo ani to ne. Noviny se předhánějí v senzacích, hledají drby a paradoxy, jako kdo tam chtěl být a kdo ne, kdo do letadla nesedl a kdo ano, pořád dokola portrétují zemřelé sportovce a jednu a tutéž věc rozpitvávají pořád dokola. S určitou dávkou velmi černého sarkasmu si myslím, že jim ta nehoda zamotala hlavy, o víkendu měl noviny prodávat notoricky známý obrázek letadel narážejících do dvojčat, a teď do toho mrtví hokejisté. Ovšem oni si poradí, vznikají různé novinové speciály, diskusní pořady, kde se smysluplně pátrá po příčinách havárieL, chytří funkcionáři dokonce chtěli vystavovat rakve na Staromáku. Netem proběhlo heslo, kdo nepláče není Čech, a novináři kladou pořád dokola opravdu originální otázky typu: "Co na to říkáte?"
Co asi mají oslovení odvětit? Co čeká novinář, že se dozví? Nějakou senzaci, jako mám radost, konečně to spadlo!?
 Napadá mě, jak takové mediální šílenství dopadá na blízké zemřelých. Kde je nějaká pieta a cit? Je opravdu nutné zpeněžit úplně všechno?
Zdá se, že ano. Ale ve finále ve fiktivním souboji mrtví versus živí prohrávají obě strany. Na celé čáře.


11 komentářů:

  1. pro rodiny těch kluků je to týrání. Už tak je to náročné, natož to to pořád vidět na titulních stranách..

    OdpovědětVymazat
  2. Ti známí,případně slavní lidé mají vetšinou slavné pohřby,a pozůstalí to mají krutě mediální !Obyčejní lidé mají obyčejné pohřby,starost kdo zaplatí pohřeb ,byt, vodu a elektriku,kromě bolesti a smutku,a pak si vyber člověče.....Daja

    OdpovědětVymazat
  3. S tvým článkem naprosto souhlasím... Gabro

    OdpovědětVymazat
  4. Jitko, přesně nad tímhle se poslední dny zamýšlím.je opravdu nutné zpeněžit úplně všechno?? Včera jsem byla v Luxoru a první, o co jsem zakopla, byly knihy o S.Monyouvé. Jo, rychlostí blesku někdo vypublikoval knihu "Život a smrt S.M:" (nebo taknějak)- nechápu, jak si tohle někdo může koupit- už jen ta rychlost vzniku nasvědčuje, jak "kvalitní" dílo to bude... na ruská letadla jsem taky hudrovala, ale podle statistik prý nepadají víc než letadala ostatních společností... každopádně Rusové jsou svým přístupem k dodržování jakýchkoli pravidel tak trochu "profláknutí"...

    Pěkný článek, bohužel o nejsmutnějších věcech.

    OdpovědětVymazat
  5. To je už druhý článek a druhé téma, se kterým jsi mi kápla do noty. Ne , že bych se v tom vyžívala, ale předevčírem jsem tak jako ty přemýšlela o stáří a včera o "letadle". Souhlasím s obojím. Vím, jak mi bylo, když mi krátce po sobě odešly rodiče. Vůbec si nedovedu představit, jak rodinám pod stálým mediálním tlak. Brrr. Hlavně, že si někdo namastí kapsu.

    OdpovědětVymazat
  6. taky souhlasím..už to nemůžu ani vidět

    OdpovědětVymazat
  7. Můj syn,velký sportovec,který prostě sportem žije a tuhle smutnou událost vnímal hodně citlivě (natolik, že jsem prostě okamžitě musela vzít telefon a zavolat mu,když ho nemáme u sebe, protože jsem věděla,že z toho bude smutný),tak byl ještě víc špatný,když s klukama,když šli společně na trénink a chtěli na Staromáku zapálit svíčku,uviděli a uslyšeli tu hysterii tam.Uplakané,křičící holčičky,provolávaná hesla,která se vyloženě nehodila.Přála bych rodinám klid,aby se s tím smutkem mohly vyrovnat již v poklidu,bez toho bláznovstí kolem. Romana

    OdpovědětVymazat
  8. Jitko moc pěkně napsáno...se vším souhlasím. A nové knihy o Simoně Monyové, to mi vzalo dech.

    OdpovědětVymazat