sobota 30. července 2011

V bazénu

Můj mladší bratr se i přes své relativní mládí pyšní pěknou pleškou. Však také i z toho důvodu měl děti velmi brzy, aby si ho pamatovaly ještě s vlasyJ.
 Onehdy jsme spolu s ním a dětmi vyrazili do bazénu.  Cílem se stala Vojenská zotavovna Měřín, která je zřejmě kvůli svému vojenskému přívlastku pěkně předražená. Nicméně rozhodli jsme se, a tak jsme se do bazénu vydali i za těchto cenově nepříznivých podmínek, nestydatě drahého parkování, i toho, že kultura převlékání i samotného plavání, rozhodně není na takové úrovni, jakou signalizují ceny. Doufám, že to nezní pragocentricky, ale jsem zvyklá na něco trochu jiného. Nicméně, rodina si žádá své a letní osvěžení bylo docela vítané. Cákáme se tedy v bazénku, plavat se tady moc nedalo, a čekáme, až slavnostně spustí avizované vodní atrakce, jako třeba tobogan, vodní proudy a podobně.  V nestřeženém okamžiku, kdy u kraje cvičením marně bojuji s celulitidou, mi všichni zmizeli ze zorného pole, a vydali se za zábavou jinam. Jelikož mi to nikdo neoznámil, jala jsem se po chvíli svoje blízké hledat. Po několika okamžicích se mi zdálo, že vidím známou plešku. Sice plovala velmi vyčerpaně, ale u mládeže člověk nikdy neví, kdy jim dojdou sílyJ. Tudíž jsem se svým vybraným plaveckým stylem ala paní radová připlížila za již zmíněnou pleš, a jala se jí laškovně oslovit:
„ Copak se to tu cachtá za hrošíka?“
   Pointa se naskýtá úplně sama, nešlo o bratra, ale o naprosto cizího muže, který se ke mně s rozčileným výrazem v tváři obrátil a způsobil, že jsem se málem utopila i v metru a půl chlorované vody.  Zmateně cákající kolem sebe lovím v hlavě zbytky z kurzu asertivity a snažím se vysvětlit svůj omyl. Pán mě proto neinzultoval a nepřidržel pod hladinou, nýbrž si jen pohrdavě odfrkl a znechuceně odplul směrem k vířivce.  Nejhorší je, že když šplhal z vody, vzhledem vskutku hrocha kapku připomínal. Asi proto ho to tolik naštvalo. Raději jsem se po zbytek vodního pobytu držela od něho v bezpečné vzdálenosti. A velmi si rozmyslím, koho v bazénu oslovím, zdá se, že chlór poněkud rozostřuje viděníJ.

8 komentářů:

  1. Dnes jsem se zasmála dobře,že jste měla odlehčené téma,mám klidnější sobotu, chytrý humor miluji Daja

    OdpovědětVymazat
  2. Hroch vypadá těžkopádně, ale je velmi nebezpečný. Dobře tedy, že jste využila onoho kurzu a uchránila tak svůj život. :)
    A co na to "hrošík" bratr? :))

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za názor,moc mě potěšil Daja.

    OdpovědětVymazat
  4. Jitko,
    báječný článek. Moc mě pobavil. Ráda se sem budu vracet, protože vaše čtivě psané postřehy jsou opravdu trefné.
    Přeju krásné léto.
    Vivi

    OdpovědětVymazat
  5. Dnes jsem se opravdu od srdce, při čtení příspěvku, zasmála!!!
    Občas se přihodí záměnou osob komické situace. Já jsem jednou v tramvaji přesvědčovala jednu pasažerku, že je mojí spolužačkou ze základní školy!Už v okamžiku, kdy jsem ji uviděla ze předu, mi došlo, že jsem se zmýlila, ale řekla jsem si, už jsem začala, tak budu dělat, že chápu její dočasný výpadek paměti. Ovšem jsem vystoupila dříve, než jsem měla v úmyslu, aby jsem ukončila narůstající trapas.

    OdpovědětVymazat
  6. Vivi, děkuji za uznání a budu ráda, když se budete vracet, stejně jako ostatní.A pro Mutila- hrošík bratr se smál, až se mu bříško třáslo:-)

    OdpovědětVymazat
  7. :-)) hrošík dobrý :-)) taky mohl slyšet něco mnohem horšího :-))

    OdpovědětVymazat
  8. no takhle je to vtipné, ale věřím že člověku zatrne:-)))

    OdpovědětVymazat