středa 11. května 2011

Rusáci

    Blahé paměti jsem byla ve sborovně napomenuta, ať nepoužívám termín Rusáci, že to zavání xenofobií, a to že si jako pedagog nemohu dovolit. No, budiž.
   Jsem ale dítě odkojené ruskou okupací a okupanty nemá nikdo rád. Snažím se být nad věcí a přistupovat k věcem objektivně, zejména když čas oponou trhnul, a situace je už dávno (údajně) úplně jiná.  A pedagog má být nestranný, s tím souhlasím. Ovšem ne vždycky mi to jde J. Zejména, když žiju na Letné, kde je velmi silná ruská enkláva, a tak se s nimi setkávám na každém kroku. Takové pražské VaryJ. O tom, že jsou to slušný a kultivovaný národ, který v sobě potlačuje svoji agresivitu a velikášství, mě většinou nepřesvědčují, ale nekomentuji to. Ke komentáři mě vyprovokoval až hokej, a to nejsem žádná fanynka. Jako většina žen sleduji hokej pouze tehdy, kdy hrajeme ve finále nějakého mistrovství.  Na zápas s Ruskem jsem se ale dívala a jako celý hokejový národ jsem doslova valila oči. Vím, že hokej není sport pro barbíny, ale odcházet z ledu se zkrvavenou hlavou nebo dokonce na nosítkách, to snad do sportu nepatří.  Ale budiž, jsou to tvrdí chlapi. Mě spíš nadzdvihlo následné spokojené pochichtávání se a uznalé poklepávání si po ramenou na ruské střídačce. Ono je to snad těšilo? O tom, že nenásledoval trest, nediskutuji, to se stejně nezmění. Spíš to potvrdilo moji teorii, jsou to prostě Rusáci. Násilníci, okupanti, kteří jsou přesvědčeni, že si svou hrubou silou dobudou celý svět. Čest budiž přiznána výjimkám.
Zaujal mě komentář v Lidovkách, tam onoho bohatýra přirovnali ke zlobrovi. Zlobr je ale podle mých chabých znalostí americké kinematografie zelený. Ten, o kterém píší, má blíž k rudé. A to není dobrá barva.

7 komentářů:

  1. ...ježiši Jitko....vy jste to dobře okomentovala...souhlasím z každým písmenkem

    OdpovědětVymazat
  2. Rudá za nic nemůže. Je to barva jako každá jiná. Ať už bílá, černá, hnědá, modrá či oranžová, je to jen barva. A dobří nebo nedobří jsou pak ti, kteří si ji vybrali jako symbol.
    Jinak se pod tento článek podepisuji. Hokej je sport tvrdých chlapů, ale přicházet skoro každý zápas o jednoho až dva hráče asi není úplně normální.
    A Rusáci nelibě nesou, že nejsou jedničky, v jakémkoliv sportu. Prostě to velmocenství mají v krvi i dvacet let po pádu impéria.

    OdpovědětVymazat
  3. Rejčko, taky jsme se koukali a drželi našim pěsti o to víc, a můj muž tady soptil, že by mu taky jednu flák a já mu říkám, nebuď jak oni:-). No, co byste čekala, jsou to prostě "Rusáci".

    OdpovědětVymazat
  4. Já mám červenou taky ráda, taky bych se za ni přimlouvala.

    Ale jinak souhlasím, viděla jsem zápas od poslední třetiny, ale záznamy mi stačily a ona i ta poslední třetina, abych se strašlivě naštvala.

    OdpovědětVymazat
  5. Taky jsem zažila okupaci, ještě na základní škole a tenhle národ si už asi neoblíbím. Zatím jsem se nesetkala s něčím, co by mou nechuť k nim zmírnilo. A jejich "sportovní" chováni je jen jednou částí celku. Abych se dostala oklikou k těm barvám, tak při hokeji s Rusákama, když teče krev a rozhodčí nic nevídí, já často vidím rudě :-)

    OdpovědětVymazat
  6. I mně mluvíte (píšete) z duše. Okupaci jsem sice nezažila, jsem jedno z Husákových dětí, ale mé (ne)sympatie k ruskému národu (a jejich mentalitě)jsou totožné s Vašimi.

    OdpovědětVymazat
  7. No zase souhlas...nemám je ráda a to snad smím:-)To mi nikdo nevyvrátí...

    OdpovědětVymazat