Od určitého věku narozeniny neslavím, domnívám se, že není třeba vysokým číslem deptat okolí. A jelikož se u žen o věku nemluví, mohu klidně už řadu let tvrdit, že je mi pětatřicet. U mužů je to jinak, a ač je to přírodní nespravedlnost, nelze jinak, než ji akceptovat. Ale ani muži se běžně nechlubí sto dvojkou. Navíc celkem v dobré kondici a duševní pohodě. Takový je muž, kterého sice neznám osobně, ale už dvakrát jsem se letos ocitla na akci, která měla glorifikovat jeho život. Nejprve to byl film Nickyho rodina, a nyní, v sobotu, výstava na Vyšehradě, nazvaná Wintonovy vlaky. Oním oslavencem je sir Nicolas Winton, který zachránil 669 českých dětí v roce 1939, a nyní se dožívá požehnané sto dvojkyJ. Zahájení výstavy se akčně propojilo s Londýnem, kde hovořila Olga Menzlová, zatímco na Vyšehradě exceloval Jaroslav Brabec, coby spoluautor celé akce. Přišlo několik dětí, žijících v Čechách. Někteří byli dojatí, někteří už docela lhostejní, ba i lehce otrávení, té mediální pozornosti, místy až patosu, je na někoho asi už příliš. Zde patos představovala moderátorka Martina Kociánová, střízlivost a věcnost pak předsedkyně parlamentu Miroslava Němcová. Byl tu i Saša Vondra, zázračně uzdravený, a i on zde pateticky pěl ódy na zmíněného sira Wintona, kterého několikrát přejmenoval na Winstona. Saša byl jako vždy zjevně dobře připravený. JNevím proč, ale při pohledu na jeho tělo napěchované v nepadnoucím obleku mě pořád napadala ta v novinách tolikrát omílaná fráze o grilování Vondry. Sice nevím, co je to zase za novinářský novotvar, ale sobotní odpoledne, zahrada, ještě navíc na Vyšehradě, hezké počasí - čas jako stvoření pro grilovačkuJ. Některé myšlenkové pochody vskutku patří do kategorie crazyJ
Výstavu nakonec otevřel ředitel Vyšehradu, který zase nevěděl, že jsou přítomny i zachráněné děti, a pořád hovořil o vnucích. Nu, jak je vidět, profesionalita je v Čechách pořád ještě cizí slovo. Bylo tedy lepší prohlédnout si panely s fotografiemi, což je naopak velmi dobře odvedená práce a stojí to za to.
A prostředí Vyšehradu celou akci samozřejmě umocňuje. Řekla bych, že je to důstojná připomínka narozenin zachránce oněch 669 dětí.
Úctyhodný a požehnaný věk úctyhodného a požehnaného sira.
OdpovědětVymazatA u Saši buďte ráda, že po Winstonovi nepokračoval s Churchillem. :)
Chápu ten přeřek, Winston je tak nějak zažitý. Zrovna tak, jako se do oslovení pana Zimy bude "vnucovat" Pepíček Zíma. Ale připravenému "evropskému" politikovi by se to stát nemělo, pravda.