Krvavé úterý

        Titulek je samozřejmě zavádějící, spíš, aby nalákal čtenářeJ. Nic dramatického se nedělo. Chtěla jsem jen sdělit, že jsem se věnovala své oblíbené „kratochvíli“ - darování krve. Vždycky mě těší, když jdu na konkrétní výzvu, pak jde ten krevní půllitr pro konkrétní osobu, a to je přeci jen kapku jiné, než když jdu jen tak.  Snažila jsem se svou cestu za bílými plášti využít, takže jsem si odbyla i veškeré další odběry, tudíž mám ruce rozpíchané jak nástěnkuJ. Sestřička, jež mě vysávala, se mnou zapředla rozhovor o státních maturitách. Synek právě relaxuje na svaťákuJ, tak jsme rozebraly veškeré nešvary českého školství i zdravotnictví. Mají to v těch nemocnicích podobné jako my. Vše, co u nás funguje, se ruší a draze se experimentuje s trapnými novotami. U nás je to státní maturita, ve zdravotnictví třeba očkování. Sestřička suše konstatovala, co nemocí, které byly vymýceny, se zase vrací, a v plné parádě. Nu, jak říkám, lépe je nevědětL. Na odběru byli dnes samí muži a já, z toho dva pánové omdleli. A to je pořád řečí o silnějším pohlavíJ. Lehčí o půl litru krve jsem se vracela zpátky. Dárcovství je pro mě totiž i řidičská zkouška. Do centra se nepouštím tak často, cestu pokaždé úspěšně zapomenu, a tak se vždycky řítím rozkopanými ulicemi s očima navrch hlavy. Naštěstí rychlost je díky neustálým opravám regulovaná, takže na tachometru dvacet, v očích smrt, a putuji městem. Zastavila jsem se v Pařížské pro kávu, čímž jsem se přesvědčila o tom, že tady parkují vskutku jen zvláštní kombinace SPZ. Jak to jen ten počítač dělá? J Moje škodka se divila, tolik luxusních vozů kolem sebe už dávno neviděla. Stála jsem vedle Prady, místní zákazníci se zjevně domnívali, že se v okolí točí historický film. J 

    Vrátila jsem se bezpečně na Letnou, což je vrcholný úspěch. Už jednou jsem totiž podobný výlet zaplatila pokutou. U Národního divadla se mi do cesty zákeřně postavila objížďka. Když jsem zbaběle vyhodnotila své mizerné orientační schopnosti a uznala, že v uličkách kolem divadla bych se ztratila, pustila jsem se známou cestou napříč křižovatkou. Plánované práce totiž tehdy ještě nevypukly, tudíž jsem nikoho neohrozila. Ovšem vzápětí se zpoza rohu vynořila Policie, a vše bylo jasnéL. Dnes tedy hezky podle značek, a i když trefit se do Letenského tunelu tak, abych nezastavila veškerou tramvajovou dopravu, je pro mě dost velký majstrštyk, povedlo se. Ještě odměna u Erharta, jedno lahodné latté, a již mohu relaxovat. A přemýšlet, jestli budu nabízená na Světu knihy. Tedy ne já, moje kniha, samozřejměJ