Čarodějnice

jsme měli ve škole:-) 

Záměrně volím tento dvojsmysl, někdo v něm jistě rád najde své zadostiučinění. Čarodějnice jsou ve škole vždycky:-) 

Takže by bylo přesnější hovořit o tradici filipojakubské noci a o tradičním pálení ohňů. U nás ve škole je to tradice spojená s primou, která pod pálením ohně má patronát. 

Letošní primáni se vlastně vracejí, zase to tu dva roky nebylo. Neměli tedy ani předobraz, jaké to bylo loni. Navzdory tomu to zvládli naprosto bravurně. 

Připravili oheň, občerstvení, program. Pozvali rodiče, kamarády a včera o páté to mohlo vypuknout. I počasí jim vyšlo, takže šlo o velmi pěkné a inspirativní setkání.

Uvidíme, co přinese dnešek a jaké budou ohně:-)

Poslední zvonění

 Jde o hezkou školní tradici. Dvakrát ji dětem sebral covid. Poprvé jsme ji zkoušeli online, podruhé nebyla vůbec.

 Letos tedy znovu naživo, poslední zvonění ve škole. 

Pozoruji to jen zpovzdálí, nejde o moji třídu, nejsem v centru dění. O to víc mohu jen tak dumat, jak to probíhá. 

A vlastně dnes píši jen proto, abych vyzvala čtenáře, zda se nepodělí, jak to mají oni. Pokud se jim tedy bude chtít diskutovat...

 U nás ve škole totiž léta funguje tradice, že děti přenocují ve škole, během noci tam udělají revoluci. To je klasicky dost eufemismus, protože ve skutečnosti je to nefalšovaný bordel. Zpřeházejí svým mladším spolužákům věci, svážou lavice, přelepí izolepou dveře, polepí školu plakáty s prapodivným textem, někdy s vtipnými fotomontážemi,  atd. 

Ráno pak čekají u vchodu, aby všechny  zlili vodou a obrali o peníze. Pak dostanou vysvědčení a odejdou…

No, a dětem se to líbí….

Pravda, museli jsme eliminovat mouku, páchnoucí parfémy a podobné věci, které také kdysi lili na příchozí spolužáky, takže dnes se sprchují jen vodou. Jinak ale žádná inovace.

Někde na školách se děti převlékají do kostýmů, zpívají, parodují svoje studium i své učitele, hrají scénky, loučí se tak se školou…?

Ta voda a vybírání drobných je všude, ale někde je i program…?

U nás to tak není a nikdy nebylo. Což není kritika, je to pozorování toho, co je. Dětem se to evidentně líbí a touhu po změně či inovaci nepociťují a zcela jistě neprojevují. ...

Tak mě zajímá, jak to mají jinde na školách? Co jejich poslední zvonění?

To naše letošní je za námi, maturanti spokojeni, všichni ukončili. Odešli, ale už v pondělí se vrátí. Začínají didaktické testy J

Zapalují se vám lýtka?

 Dnes jsem svým rozdováděným studentům, rádoby vtipně řekla, že se jim nějak zapalují lýtka. 

Zaraženě na mě pohlédli, co že to jako mám na mysli? 

  Nikdo mi nerozuměl....Nechápali, co tím chci říct. Někteří dokonce předpokládali, že jim nějak nadávám či co...?

Zkusila jsem to napříč ročníky. Nerozuměli ani maturanti...

Jedna kolegyně na to konto konstatovala, že se nemám divit, že oni chillují, tedy logicky už nemohou vědět, co mám na mysli.

Trochu jsem oponovala, že já se jim snažím porozumět a vím, co znamená být v chillu...

I další jejich terminologii rozumím. ..

Jen pokrčila rameny:-)

  Že oni nemusí chápat tuto formu dávného vyjadřování, úplně neberu, vnímám některá přísloví, pořekadla či přísloví jako součást jazyka a jazykové kultury, byť asi okrajové, bazírovat na tom nechci, ale alespoň tušit by někteří mohli....?

    Když mi ovšem další kolegyně ( ještě starší než já) suše sdělila, že mluvím archaicky a nemohou tomu rozumět, už mě poněkud rozladila. Hlavně proto, že měla potřebu mě shodit před dětmi, jako že ona je cool a in a nějaká stará pořekadla ji dávno nezajímají... 

Ale zase to mělo pro mě osobně hezký závěr. Takové "objevení Ameriky." A totiž, že ta schopnost komunikovat je umění a není to o generační propasti, ani o znalosti pořekadel. Je to spíš o empatii a osobnosti. Ale to je zase jiné téma. 

Dnes chci zůstat u těch pořekadel, které děti fakt moc neznají. A díky jejich kreativitě tak díky tomu vznikají nové varianty. 

Kupříkladu Stará láska....?

              odpověď: mladá kráska:-)

    A to je často větší pravda, než že stará láska nerezaví:-)

Jako to máte s pořekadly a příslovími vy a vaše děti:-)

A zapalují se vašim pubescentům lýtka? 

(ostatně, bude květen, tak jistě nejen pubescentům:-))

Udej si svého souseda

 Čas od času proběhne mezi historiky polemika o charakteru českého národa. Většinou vychází z premisy, že Češi jsou šílení udavači, že za války udávali o sto šest, stejně tak za komunistů, takže to kdysi bývalo v Čechách s morálkou prapodivné.  Proti tomu vystupují zarytí obránci českého hrdinství, že tomu tak není, že pokud se udávalo, tak naprosto v průměrné výši, jako v ostatní Evropě. Většinou je to zajímavá diskuse, někdy dotažená do nějakých emočních výšin. Ovšem v době míru a klidu se to krásně debatuje a polemizuje, lze vynášet soudy a tvrdit, jak bychom se asi chovali dnes, potažmo, jak bych se tak asi choval já. Chléb se láme v době krize. Stačil covid a udavačů se objevilo nepočítaně. Informace o tom, že někdo nenosí roušku, není v devět hodin doma či ilegálně pije na ulici alkohol přibývaly geometrickou řadou. A s nimi i nový spor, ti, co udávají, nebo oznamují, abych nepoužívala toto šílené slovo, přeci jen dodržují zákony. Nebo alespoň nově vydané covidová nařízení. Tedy činí správnou věc?! Neměly by to hlídat jen pověřené orgány? Bez agilní pomoci přisluhovačů? Ptají se ti z druhé strany a spor samozřejmě nikam nevede. Nechce se mi používat silný argument, že dozorci v koncetrácích také jen plnili nově vydaná nařízení či právě platné zákony, spíš mě to vede k přemýšlení o tom, co vede k udávaní souseda sousedem. Covid pominul, či lépe řečeno ustoupil silnějšímu kalibru, kterým válka na Ukrajině beze sporu je. A v éteru se objevil mnohem silnější kalibr. Ministerská vyhláška, která vyzývá k nahlášení nevhodných názorů. Prostě, když někdo má jiný názor, konkrétně proruský, okamžitě ho oznamte příslušným úřadům.

Tak s tím si už vůbec nevím rady. Je to ještě demokracie? Nebo co si o tom myslet?

A kdo určuje, co je ten pravý nevhodný názor? Jaké k tomu má  pravomoci?

Je to namířeno na ruskou propagandu? (automaticky se mi vtírá moje obsedantní otázka, a co Hrad?)

Nebo je to na jakoukoliv kritiku? Co kritické myšlení apod.?

No, asi by se příspěvek skládal ze samých otázek, na které fakt nemám odpovědi. Neumím ani vyjádřit, co vlastně na základě takové výzvy cítím, zda překvapení, rozladění, údiv, nesouhlas….Těžko to nějak definovat. Lze si jen představovat tu budoucí historickou diskusi, jak moc se v Čechách vždycky udávalo…!

Pan Majer

 Nedávná procházka s Tobiášem po Letné. Byl zrovna fotbal a všude plnou fandů. Překvapivě docela milých, žádná agresivita. Jarní podvečer asi zapůsobil i na ně. A Tobiáš se celý vykulený motal mezi jejich rozjásaným pobíháním po chodníku. 

"Kluci, koukejte, pan Majer," vykřiknul najednou jeden uprostřed rozesmáté partičky a zamával mu před nosem sparťanskou šálou. Tobiáš se sice trochu leknul, ale je ze školy zvyklý a tak se hned začal s klukama kamarádit. Za chvíli zněl chorál, že je tady pan Majer, celou ulicí. 

Kluci chtěli vědět, kde máme zvoneček a kdy se promění zpátky. Zkoušeli prsten a děsně s ním dováděli. 

A všichni věděli, kdo je pan Majer. To mě vlastně na tom nejvíc překvapilo. Že dávná Arabela je v povědomí i dnešních mladých lidí, dokonce i u fandů Sparty. Tobiáš by byl býval nejradši šel s nimi. Bylo to takové nečekaně milé setkání s bandou fanoušků, což fakt nebývá na Letné pravidlem. 

A když jsem ho pak doma pozorovala, jak hltavě kouše pamlsky, byl to pan Majer jako vyšitý. Když ho pan Menšík daboval, tak ten jezevčík klapal tlamičkou úplně stejně.

Je to prostě pan Majer:-) 

Nezapomenutelný jezevčík

 

Dvojí jazyk

 Ruší se druhý povinný jazyk. Prý to děti nezvládají. Část veřejnosti se bouří, část se raduje, některým je to jedno.  Diskutuje se, že jazykáři přijdou o práci. To je ovšem nesmysl, protože člověk vládnoucí cizím jazykem se snadno uplatní mimo školství. Ale školství jako takové na tom bude škodné. Protože ti lidé se zpět nevrátí. Až zase někomu dojde, že rušit výuku jazyka je hloupost. Jistě, nejsou děti jazykové nadané a dokonale se cizí jazyk, neřku-li dva, asi nikdy nenaučí. Ale seznámí se s ním, získají základy a na primitivní úrovni ve domluví. Když jim sebereme i tuto možnost, už se třeba nikdy k dalšímu jazyku nedostanou. A to nemluvím o jazykové kultuře, o rozvoji kompetencí, o proniknutí do jazykové kultury. Jít cestou, že když něco nejde, tak to zruším, je myslím ta nejhorší varianta, kterou si mohlo ministerstvo vybrat. Navíc cizí jazyk je většinou to nejpodstatnější, co si ze školy odnáším. A i když je to náročné, nebaví je to (někde) nemluví jako rodilý mluvčí, tak získají základy, rozhled a určitě budou mít na co navazovat, až ho budou aktivně používat. Navíc, každý další jazyk se učí snáz, když už nějakým alespoň trochu vládnu. A to, jak někteří argumentují, že se domluvím s pomocí google překladače, to mi přijde jako docela scestný argument.

Nevím přesně, co tím ministerstvo sleduje, ale s takovým rušením nesouhlasím. Bohužel se obávám, že to je to jediné, co s tím můžeme. Navzdory peticím, které se proti rozhodnutí vymezují, chtějí debatu, nesouhlasí s rušením. Je to stejné, jako když se rozhodlo, že se navýší hodiny informatiky. Jistě, zní to hezky, zvyšujeme počítačovou gramotnost. Na úkor dějepisu, umění, výchovy k občanství a vlastně i jazyků. Ve skutečnosti se běžné počítačové dovednosti mají učit v jiných předmětech a informatika jako taková je určena pro programování. Děti samotné jsou z toho rozladěné, programovat většinu z nich nebaví a na pořádné úrovni se to stejně nenaučí. Přes odpor škol se s rozhodnutím nic nedělalo a snižují se počty hodin dějin a zeměpisu a dalších, aby bylo dost prostoru pro informatiku. A stejně tak to dopadne s jazyky. Jsem tedy zvědavá, zda to bude ku prospěchu věci. Ale popravdě, dost pochybuji. Takže brzy už jen jeden cizí jazyk. Až nastane doba, kdy se ještě přikáže který, jako tomu bylo kdysi s ruštinou, budeme litovat, že historie ze škol mizí. Protože si ji budeme muset zopakovat.

Něco se chystá

 Dnešní nedělní čtení bude ryze sebepropagační. 

Něco se chystá:-) 

A dokonce dvojmo. 

Dnes tedy první anotace. Už je to v běhu. Takže asi jen lakonické 

                                                      See you soon