Je to opravdu tak?

 Jsou období, kdy jste k něčemu nevšímaví. A na něco jiného zase extrémně citliví. Někdy si všímáte toho, jindy zase onoho. 

Úplně přesně nevím, čím to je, psycholog by to vysvětlil jistě lépe. Asi je to o pozornosti, o tom, nač se v poslední době víc soustředíte. Ač už z vlastní vůle nebo z donucení. 

Mě až zarazilo, jak moc si všímám v poslední době úmrtí. Už je to déle než rok, co jsem zachytila vlnu náhlých úmrtí. Bez předchozí nemoci. Kupodivu i bez covidu. Prostě z plného života do smrti. 

I relativně mladí lidé. 

Přemýšlím, čím to je. Zda se na to víc soustředím a dřív to bylo také, jen jsme to nevnímala?

 Nebo je to daň všudypřítomnému stresu, strašení smrtí a mrazáky v ulicích, které vydeptá víc lidí než covid? 

Nebo jsou to zanedbané choroby, na které kvůli covidu není prostor?    Nevím, neumím odpovědět, jen to tak pozoruji. Že prostě v poslední době umírá mnohem víc lidí jen tak. Najednou.

Covidové statistiky do toho nezahrnuji. 

Je to taková divná doba. 

A řešíme ji volnem ve školách. To je tedy brutální zjednodušení, ale je to další jev, kterého jsem si povšimla. Školy buď zavřeme nebo jim prodloužíme volno. Nevím, zda je to skutečná ochrana, neschopnost či populismus vůči dětem. Vždyť každému dítěti se líbí volno navíc. Ale že s tím operují i dospělí?  Vždyť to je pořád volno. Prodloužíme podzimní prázdniny, vánoční prázdniny, a bůh ví, kdy zase děti do lavic pustí. Loni to v lednu opravdu nebylo, byť oficiální hlášení bylo, že zavřeme školy na dva týdny.... 

I teď se to děje. Sice plíživěji, ne tak okatě, ale o to škodlivěji. Někde se neučí vůbec, jinde hybridně ( to je tedy zvěrstvo největší), někde skoro pořád, někde online. 

Nůžky v přístupu ke vzdělání se roztahují do maxima. A řešení? Prodloužíme vánoční prázdniny... 

Nikde tedy dosud  nezaznělo, že by se to dalo vyřešit distančním vzděláváním, aby se děti nemusely potkat, ale něco se učily. Ne, prostě volno. 

Pravda, všichni hned mají plná ústa řečí  (ráda bych to napsala lidověji, ale stavovská čest mi brání), jsou to jen tři dny, a jako co se děje ve škole před Vánoci, stejně se neučí atd. ...?

No, není to pravda. Je to o soužití, o tradicích.... A mimo to, někdo třeba i učí. Jedno, zda stoletou válku, integrály nebo princip soužití, vztahů atd. Prostě něco tam je. Ale smete se to tím, že třídenní volno spasí epidemii, zastaví ji a bude zase líp. 

No, nebude, to víme, alespoň my dole to víme. Prostě zavřít školy, respektive prodloužit prázdniny, je tak jednoduché... Pro všechny.?!

  A tak si kladu otázku k mému dalšímu postřehu, jako že nejdřív se zavírají školy, proč to je? Chceme chránit zdraví našich dětí? Nás samotných? Nebo chceme zlikvidovat jednu generaci ohledně vzdělávání, sociálních vztahů, psychických poruch apod? 

Odpověď nemám, dnes píši jen o tom, čeho si všímám.

A do třetice je můj postřeh o zvýšené agresivitě. Všude a všech. 

  Zajímavé a bolestivé postřehy se mi tedy honí hlavou. Marně hledám něco pozitivního ( dneska je navíc pozitivní sprosté slovo), tak spíš použiji termín kladného. 

Nevidím. Nebo si jen nevšímám....?

Transport na věčnost

 Dnešní nedělní čtení tedy absolutně nekoresponduje s počínajícím adventním časem, ale nedávno jsem ji koupila u 2veverek, kde mají vybrané knihy. A když byl čas, musela jsem ji přečíst. Chci ji doporučit dětem, bavit se s nimi o ní, tak ji musím znát. A stojí to za to. Je to drsný příběh. Smutný. Děti za války ani nemohou nabídnout veselý příběh. Přitom je to čtivé a citlivé. Může to dnešním dětem, kterým je válka na hony vzdálená, ty hrůzy uchopitelně přiblížit. Tak, že se vžijí. Soucítí. Příběh Transportu na věčnost toto myslím nabízí. Určitě mohou číst i dospělí. Nebo to může být tip na dárek. Nebo na společné mezigenerační čtení. Každopádně, je to výborná kniha. 

Hoří...

 Dnes vykládám Jana Husa. Snažím se do toho vložit kapku nadšení ala Igor Hnízdo v Obecné škole... A jde to. Ale když rozvášněně sděluji, že Jan Hus....

          skočí mi do toho žákyně zjevně zaujatá (bohužel protějším oknem, ne mnou) a křičí hoří....

Nu, zarazím se  ve výkladu a opravuji ji, že se říká, že byl upálen, ne že hoří. 

Dívka ale zaníceně opakuje, že hoří....

A ukazuje na protější okno...

A tam opravdu hoří!!!!

Rázem bylo po výuce. V protější části budovy se díky vadě na elektroinstalaci vzňala zářivka a opravdu hořelo. 

Ovšem náš akční školník rychle zasáhl, a hasiči, kteří přijeli v těsném závěsu s Policií, už jen konstatovali, že je vše v pořádku, uhašené, nebezpečí vzplanutí nehrozí....

 Zůstal jen všudypřítomný zápach a nepořádek. 

A chaos a lehká hysterie, protože co dokáže vyvolat taková sms zpráva ze školy:

"mami škola hoří. A nemůžu najít ségru..." to si jistě umí všichni představit. Rodiče byli u školy skoro stejně rychle jako hasiči. A ještě  mnohem rychleji žhavili telefony, jak že to u nás vypadá...? 

Někteří žáci prožívali splněný sen, hoří škola!

Nicméně, výsledek byl takový, že se vlastně nic moc nestalo, nikdo neuhořel, ani ten Hus, protože výklad zůstal nedokončen! 

A děti mohou vyprávět, jak jim hořela škola. 

Ale neshořela, díky bohu. Zítra fungujeme normálně. Navzdory požáru. Navzdory nouzovému stavu. Navzdory všem...

Nouzový stav

 Nouzový stav je u nás už dost dlouho, bez ohledu na to, zda ho dnes vláda v demisi zase vyhlásí nebo ne. Čísla nakažených strmě rostou, nemocnice praskají ve švech, zdravotníci nestíhají. 

Opět se dostávají ke slovu " vizionáři", kteří mluví o tisících mrtvých, mrazácích v ulicích a podobných katastrofických obrazech, které tak rádi sdílejí v médiích. 

Stalo se všeobecným trendem vinit ze všeho neočkované lidi, dokonce si někdo troufl označit epidemii za epidemii neočkovaných. No, do této odborné debaty se pouštět nehodlám, nevím, jak moc je očkování účinné a neočkování neúčinné. Z hlediska laika naprosto jednoznačně viním vládu a odpovědné orgány. Jako epidemii neschopných. Protože, řeči se mluví, voda teče, a nic se neděje. 

Všichni přeci tvrdili, že další vlna na podzim přijde a ona, světe div se, přišla. Ale je to nemlich stejné jako loni. Od jara nikdo, kdo na to má postavení a peníze, neposílil nemocnice, nepřipravil prostory pro nemocné. A nikdo, což považuji za ostudné, neřešil postavení zdravotníků. Když si vybavím to politické handrkování o jejich odměny, někdy zjara, je mi stydno. Nejprve to halasně oznámili, pak jim nic nedali, pak trochu, pak to zdanili, pak jen někomu....peníze dostali bůh ví kdy. O dovolené si mohou jen zdát. 

A nyní se po nich chce, aby empaticky pokračovali v tom, co bylo na jaře. Patrně z lásky ke společnosti. 

A když to nefunguje, pak se vyhlásí nouzový stav, který umožňuje povolat mediky, kterým nemusí platit skoro nic. A ti, místo aby studovali ( sice online, ale studovali), mají zachraňovat to, co nikdo dosud neřešil.  Prostě je od počítače povinně pošlou do praxe. 

A tak by se dalo pokračovat. Jistě, lze mluvit o nedodržování vládou nastavených pravidel, ale ryba odjakživa smrdí od hlavy. A když dav vidí, jak mocní svá vlastní pravidla ojebávají ( viz návštěvy u prezidenta, volební oslavy či pohled do hlediště Zlatého slavíka chvíli před zapnutými kamerami...), logicky se mu nechce taky. 

Na vysvětlování a přesvědčování už dávno rádoby mocipáni rezignovali, místo toho dělají hon na neočkované. A očkovaní, kteří mohou být přenašeči, ti mohou vše, navzdory logice. Ať se kluci dole poperou, nejlíp rovnou sekerou ( Kabát promine:-)). 

Když se mezi sebou rozhádají a znenávidí ti dole, bude to lepší. Že to epidemii a nákazu nevyřeší, to je fuk, hlavně když to vypadá, že se něco děje. 

A že lidé umírají? Komu z odpovědných to nějak zásadně vadí? 

Že se od jara nic nezměnilo a že po roce a půl je to nemlich to samý? Asi ani to nikomu odpovědnému nevadí. Nebo to alespoň minimálně navenek tak vypadá. A tak pro jistotu vyhlásíme nouzový stav, aby pomohly děti, které sice mají studovat, ale je přeci nouzový stav.... můžeme je v klidu povolat....

Jako veverka v kleci. Z toho není cesty ven.-( 

Alespoň u nás ne. 

( A zároveň je vidět, jak jsou Slováci a Rakušané potomky jednoho impéria. Je to tam dost podobný:-()

P.S. A že kupříkladu v exponované době nefunguje Tečka? Copak někdo snad čekal, že by nějaké vládní IT při větším zatížení fungovalo? A oni se pořád vytrvale diví, že jim nikdo nevěří:-(?

Školní pes

 Ve škole jsou primární děti. A učitelé, samozřejmě. Důležité jsou kuchařky, uklízečky, školníkJ. Prostě klasická lidská školní sestava.

Někde ve školách mají i zvířátka. A tím nemyslím myši ve sklepě ani vši v nějaké ze tříd. Myslím tím křečky, osmáky (tím ale opravdu nemyslím děti), strašilky (tím ale opravdu nemyslím učitelky), někde jsou to rybičky, hadi, morčata.

Prostě každý podle svého gusta. A podle toho, jak zřizovatel, vedení či třídní učitel dovolí.

Zvířátka dětem pomáhají, o tom žádná. Pravda, vyvstává  s tím klasický problém, kdo se o zvířenu postará o víkendu, o Vánocích, o letních prázdninách? Nabízí se rozdělení zvířat do rodin, které ale kupodivu většinou moc nadšení neprojevují. Vzít do domácího azylu školní krysu se opravdu rodičům moc nechce.

Pak je na řadě školník nebo obětavá třídní učitelka.

A poté chov většinou skončí, protože prostě není obětavec, který by se o nebohé tvory staral v době školní nedocházky. A o online výuce ani nemluvě.

My máme školního psa. Jmenuje se Tobiáš a do školy se mnou chodí od chvíle, kdy se odpojil od své původní smečky. Ve škole našel tu druhou, milující a oddanou.  Není problém s tím, kdo by se o něho staral po zvonění. Vrací se se mnou domů.

Tobiáš je od boha políbený jezevčík, který navzdory pověstem, které o tomto plemeni kolují, nekouše, neštěká, není ani moc tvrdohlavý a už vůbec náladový.

 Miluje děti, je s nimi rád, vnímá jejich radosti i starosti, čímž se stává i psem terapeutickým. Spořádaně sedí před tabulí a moudře naslouchá výkladu o třicetileté válce. A když se dítě tváří, že je mu smutno (zní to lépe, než že ho to nebavíJ), jde se k němu stulit.

Děti si jednou povídaly, že se konečně těší do školy, když je tam i Tobiáš.

Takže navzdory mnoha moderním výukovým metodám, stačí jeden vlídný pes, aby bylo dětem ve škole lépe a radostněji.

Pomáhá nám s psychickými problémy, s běžnou radostí ze školního dne, někdy i se svačinamiJ. Takže u nás ve škole jsou jako všude primární děti. A pak pes. Poté následují učitelé, kuchařky, uklízečky atd.:-)

Není špatné mít ve škole vnímavého školního psaJ

Bude nebo nebude?

 Přípravy jsou v plném proudu. Jde o dobrou věc. Ovšem co bude a zda bude, to v našich podmínkách jeden nikdy neví. Nicméně, zatím to nevzdáváme!!

Na vejšce

  Pojem „svatá kráva“ známe z východních náboženství, ale lze ho směle uplatnit i v našich podmínkách. Svatých krav máme v současnosti dokonce několik. Třeba očkování, to je až úsměvné, jak naši mocní v demisi ignorují možnost přenášení nákazy a vytrvale rozdělují společnost brutální šikanou neočkovaných.  To je ale dogma, o kterém dnes psát nechci, byť škol se týká velice. Chtěla bych zmínit jinou svatou krávu, tu, kterou ti nahoře vytvořili z online výuky. Již mnohokrát jsem psala, jaký je to zločin na dětech, jak se to podepsalo na malých žáčcích, prvňáky počínaje, přes dospívající až k maturantům. Tam všude jsem měla reálnou zkušenost a mohla psát i o tom, co jsem spolu s dětmi zažívala.

   Vysokoškolský pohled šel trochu stranou, byť jsem si o mrzačení vysokoškolského života myslela své. Ovšem realita je, jako vždy, daleko zrůdnější. Několik vysokoškoláků povyprávělo. A jelikož šlo

o lidi slušné a jemné, určitě došlo i k zjemnění celé té brutální situace. Nicméně, je jasné, že zde se posvátná kráva v podobě online výuky vyřádila důkladně.

Začněme klasikou, že se nově nastupující studenti vlastně nikdy pořádně nepoznali, přes ten trapný distanc prostě vztah nenavážeš. Pak fakt, že do reálné výuky se mohli vrátit nejdéle ze všech. Prý už jsou dospělí. Nu, přesněji bych to řekla tak, že jsou dospělí, ale ještě nepracují, tak se na ně vykašleme úplně nejvíc. Mnozí byli vyhozeni z kolejí nebo se naopak nemohli dostat domů. Přišli o krátkodobé i dlouhodobé brigády, protože je najednou nikdo nezaměstnal. Třeba v Praze se bez střechy nad hlavou nebo pravidelného příjmu žije opravdu  „velice dobře“. A nejen v Praze, nelze být pragocentrickým. Je to všude stejný.

Pak je na čas pustili do poslucháren. Ale ten online tam byl všudypřítomný. A třeba kombinace prezenční přednášky a onlinu je obzvlášť výživná. Po reálné výuce vás vyhodí z budovy, nemůžete tam být jen tak. A to bez ohledu, že tím „ jen tak“ by byla online přednáška. Nezájem. Do kavárny to tak snadno nejde (dle stávajících nařízení je to pořád jiné), a online hodina začíná hodně brzy. Nezbývá tedy než ji sledovat na mobilu někde v parku nebo tramvaji cestou domů (to když máte štěstí a bydlíte).

V tramvaji se ovšem těžko řeší složité úlohy či případná komunikace s vyučujícím, kterého většinou moc nezajímá, kde ho sledujete. On vysílá, plní svou povinnost. Vy musíte také, bez ohledu na prostředí, čas, situaci.

Poté musíte rychle přes celé město na seminář, kde je méně lidí, tudíž může být prezenčně. A hned pak dva onliny. Ale kde je sledovat?

 Do toho několik doporučení, co si přečíst a jaké video zhlédnout, a najednou je tady večer.

   A tak se připravuje pro život budoucí inteligence. Tedy jen ta, která má kliku na nějaké zázemí a dost trpělivosti a vlastně i odvahy tohle absolvovat. Při zkouškách samozřejmě nikoho tyto podmínky nezajímají, když neumíš, letíš. Reálně, nikoliv virtuálně.

 O nějakém vysokoškolském životě si mohou nechat jen zdát.

Jsou mladí, flexibilní, najdou si své i v tomto marastu, naučí se v tom chodit. Případně se na celou vysokou vykašlou. Ale potvrzuje se tu moje výchozí premisa, že se páše zločin na mladé generaci. Od školky až po vysokou. A to vše za potlesku davu.

Já osobně to tedy vnímám jako skandální. Leč zdá se, že to je to jediné, co s tím mohu udělat.