Filipo-jakubská noc

 Dnešek vnímám jako start k světlejší a radostnější části roku. Je to také den, kdy se u nás poprvé zavedl letní čas. Měl ulehčit válečné ekonomice. A ulehčuje jí dodnes. Navzdory proklamacím, že už je vlastně zbytečný, dnešní doba nerozlišuje světlou a tmavou část dne, tak letní čas pořád funguje? Čemu pak asi dneska ulehčuje? No, těžko říci, prostě tady je. 

  Už celých  105 let, takové půlkulaté výročí si dneska připomínáme.

                                          A večer pálení ohňů. 

Přesněji řečeno, je to dneska tzv. Beltain, noc z posledního dubna na první květen. 

Byl vnímám jako oslava návratu k přírodě. Pálení čarodějnic mi vždycky přišlo s ohledem na dějiny jako docela zvrácená zábava. Nebo spíš to označení, asi si nikdo pod tím pojmem dávné procesy nepřipomínal, ale stejně...

Vnímám jako lepší ohně jako oslavu života. Pálí se všechno špatné a nechává se vzejít nový život. Pije se dobré pivo a jí červené maso. Zamilovaní jsou co nejvíc spolu. Trhají se větvičky jeřábu, které ochrání váš dům. 

Kdo přeskočí oheň, bude celý rok zdravý a silný. Vykládá se budoucnost z kávové sedliny. 

I takhle se dá trávit poslední dubnový večer a noc. Jako Beltain, u ohně, bez stínů čarodějnic. 

A myslet na to, že hony na čarodějnice se klidně pořádají i dnes, možná víc, než bychom si uvědomovali. Tak na to pozor. 

A k ohni jen s čistou myslí:-)

Náš online dějepis

 Už je to šíleně dlouhý, je to vyčerpávající a nekonečné. Ale některé dětské výtvory zase dokáží vlít krev do žil. Jsou inspirativní a šikovní. I v online to jde. Ale stejně se těším na reál. 

Nicméně, zde se pochlubím, jak jsou ti naši šikovní. Třeba to bude inspirace pro jiné. Nebo i malá edukace pro vás:-)

No a někdy to musí jít i přes you tube. Až budeme mít sto odběratelů, můžeme prý i zdarma streamovat. Tak jsem zvědavá, zda to dokážeme:-)

Kytičkový den

 Květen už je na dohled. Blíží se nejkrásnější měsíc v roce. A s ním také Kytičkový den, který pomáhá v boji proti rakovině. Každý rok se jako škola pravidelně účastníme. Letos ale musíme zůstat online. A tak alespoň touto cestou. Malujeme kamínky. Posíláme DMS. A za rok snad zase znovu v ulicích s prodejem kytiček.

Jaroslav

 Slavíme jaro se všem Jaroslavy. A také s Jaroslavami, které sice mají svůj vlastní svátek v červenci, ale to je nějaká novější záležitost. Všechny Jaroslavy, které znám, slaví svůj svátek dnes. 

Na jaro to stále pořádně nevypadá, tak alespoň na Jaroslava a Jaroslavu. 

Jaderná elektrárna

 Nevím, zda to nelze brát jako provokaci, mluvit dnes o Černobylu. Myslím tím dobu, kdy se zcela vážně diskutuje, nebo diskutovalo, o zapojení Ruska do jedné z našich jaderných elektráren. :-) 

Nicméně, historie je historie a dnes je výročí. V roce 1986, v tento jarní den, bouchla jaderná elektrárna v Černobylu. Všichni ten příběh známe, loni dokonce vznikl docela uznávaná seriál na dané téma. 

Do oblasti se v době předcovidové dokonce organizovaly pravidelné zájezdy. Možná se tak děje i nyní, určitě se to vrátí v postkovidu. 

Tehdejší československé komunistické vedení se zahalilo do hlubokého mlčení, posléze mlžení a až za dlouho se veřejnost dozvěděla, z části dozvěděla, co se vlastně stalo. 

Mezi tím stačil proběhnout První máj a jeho hromadné povinné oslavy, předtím se pálily čarodějnice, což tedy za komunistů neslo název Vatra přátelství a míru, ale šlo o klasické pálení čarodějnic. 

Bylo extrémně hezké jaro, všichni venku nadšeně z plných plic dýchali svěží jarní (černobylský ) vzduch.

Cyklisté odjeli kroužit na kolem Kyjeva na Závod míru, aby všem dokázali, že je tam naprosto bezpečně. 

O havárií jsme se dozvěděli dřív ze Svobodné Evropy než z oficiálních míst. Podobnost s tím, že dnes se věci dozvídáme dřív z instagramu nebo twitteru než z oficiálních míst, je určitě čistě jenom náhodná. 

A tak si to dnes připomínáme,.Den, kdy bouchl Černobyl

Mlčící fontány

 Pokud hledáte cestu k historii přes knihy, ať už jako dospělý nebo dětský čtenář, zkuste sáhnout po knihách Ruty Sepetysové. Věnuje se dějinám detailně, svůj příběh do nich citlivě zasazuje, a odhalí vám takové věci, které jste se nejen neučili, ale ani jste netušili, že se něco takového mohlo dít. Navíc píše natolik čtivě, že ji snadno odpustíte i určitou sladkobolnost, romantiku, která se tam místy objevuje. Příběh Mlčící fontány je zasazen do frankistického Španělska. 

U nás se obecně moc o španělských dějinách neučí, v širokém povědomí moc nejsou. A tak se lze vydat na dobrodružnou cestu do Španělska a jeho padesátých let. Nejen u nás to byla drsná doba. 

A Ruta Sepetysová vás ve svých dalších knihách vezme třeba do Třetí říše nebo Stalinova Ruska či do padesátých let v Americe. Také divná doba. V jedné její knize se dostanete na útěk před sovětskou armádou, navzdory tomu, že je pořád vnímaná víc jako ta osvoboditelka. Ale co se dělo na místech, kudy prošla.... To je Sůl moře...

Dnes se ale vydáváme do Španělska, kde diktátor Franco vládl od vítězství v občanské válce až do sedmdesátých let. 

Fakt dobrý čtení:-)

Středoškoláci

 Naše doba nenaplňuje ani dávný vtip, že středoškolák je od slova středa, protože chodí do školy jen ve středu. 

Dnešní středoškoláci nechodí vůbec. Normálně na ně zapomněli. Nebo je ignorují, to je asi v případě naší vlády přesnější slovo. Podle nich asi tím, že nepotřebují maturitu, nemusí ani do té školy chodit. Už vůbec...

Naznačuje se tady nějaký plán rozvolnění ročního bezprecedentního zavření škol, kdy kdo se bude moci ve škole otestovat nefunkčními čínskými testy, a pak v roušce rotačně navštěvovat výuku. 

Střední školy mezi nimi nejsou. Takže prváci se vlastně dodnes neviděli, druháci také nic moc, třeťáci se sice kdysi znali, ale jejich studium už také zjevně skončilo. 

Rok jsou zavření a naši vrchní zastupitelé nic nevymysleli. Dnes jsem se náhodně dočetla, že prý o tom dumají.... 

Teď jako teprve začali dumat, co se středoškoláky....?

Do toho znova vytahují úřednickou maturitu. 

Pak to všechno zase dementují...

Co si z toho jako ti študáci mají vzít? 

Snad jen jinou slovní hříčku, že ten, kdo pořád něco dementuje je vlastně dement....

Nic jiného mě ve vztahu ke studentům nenapadá. jediná definice toho, co se tady děje, je, že je to zločin na mladé generaci. A někdo by za to měl náležitě trpět, nejlépe v pekle.