Jan Palach

 Jan Palach se většinou připomíná v zimě. V lednu, kdy provedl svůj protestní čin. Pak se také sem tam zmiňuje při výročí sovětské okupace, protože ona byla tím spouštěčem jeho činu. Ale můžeme si ho připomenout i dnes. Měl by narozeniny. 11. srpna v roce 1948 se narodil. Dnes by mu tedy bylo 73 let. A to už je důvod k připomenutí této osobnosti, jejíž portrét můžeme také vidět při projíždění magistrálou. Jeho podobizna je tam společně s portrétem pátera Toufara. Oba zemřeli v téže nemocnici, v tzv. Borůvkově sanatoriu, které je dnes  pouhou ruinou uprostřed města. Ale upozorní vás na ni právě ony portréty. Pokud se nemýlím, v době svého vzniku byly ilegální, to znamená, že je tam kdosi vytvořil bez povolení. Jak je to s povolením dnes nevím, ale jsem ráda, že to tam je. Mnohdy to tak bývá, že podstatné věci vznikají spontánně. Myslím, že toto je velmi dobrý počin, aby se nezapomínalo. 

A dnes by měl Jan Palach narozeniny. Toliko dnešní prosté sdělení.

Obrázek je z Deníku N. 

Kojenecké ústavy

 Zachytila jsem v médiích zprávu, oslavnou samozřejmě, o zrušení kojeneckých ústavů. Moc se nemohu dopídit podrobností, takových těch logických detailů, většinou se dostupné informace omezují na oslavnou ódu, že se konečně povedlo!!!

No, pokud se povedlo, tak to jistě byla návaznost na předchozí jednání, takové věci nikdy nejdou ruk cuk. Zní to hezky, jako titulek je to takřka dokonalé. Nicméně, než se dopátrám, jak to s tím zrušením je, napadá mě, laicky, na první dobrou, co bude s těmi dětmi? 

Ne snad, že bych byla fanda ústavní výchovy, naopak. Jen si ale  neumím úplně dobře představit, co se najednou, po zrušení ústavů, stane s těmi nechtěnými miminky, kterých je dnes v kojeňácích víc než dost? Budou povinně přidělováni do pěstounské výchovy? Nebo si je budou muset povinně nechat matky, které se jich dosud vzdávaly? Zůstanou v porodnici? 

Nějak to musím prostudovat, protože takto se mi to zdá takové nedomyšlené, jako hurá akce, která strašně dobře vypadá. Jen si to neumím představit v praxi, ale třeba mi to někdo logicky vysvětlí. 

Genderové přemítání

 Letně odlehčený olympijský sloupek.

Tentokrát jsou to takové postřehy nad trvalými stereotypy, které vnímám ve veřejném prostoru. Nikterak nechci hodnotit gramatiku titulků České televize, kde se dá zachytit tolik pravopisných chyb, že někdy pochybuji, že mají nějakého korektora, když už to neumí sami. Ale patrně bude někde na dovolené. 

Mě spíš zaujaly stylistické formulace typu, že :Markéta Vondroušová podlehla v zápase, zatímco Lukáš Rohan vybojoval stříbro.... 

Markéta přece také vybojovala stříbro? 

Muži, kterým bylo již přes čtyřicet, byli oslavováni jako "nesmrtelní" sportovci, kteří popírají svůj věk, stále závodí, jsou to hrdinové. 

Ženám v tomto věku bylo doporučováno, ať tam již nejezdí a že patří do sportovního důchodu. A to nemluvím o tom, co si musela po svém neúspěchu vyslechnout paní Špotáková. Pravda, tady to nebyla veřejnoprávní média, ale víc sociální sítě. A to byla síla. Znovu se potvrdilo, jak kapka jedu dokáže otrávit celý sud vína. Nesporné úspěchy byly rázem zapomenuty a hlavním předmětem zájmu se stala otázka, zda tam ještě ve svém věku měla jezdit. 

Nechci být nespravedlivá, nebyl to úplně mainstream, ale objevilo se to na můj vkus docela často.

No, je to zajímavé sledovat komentování a vyjadřování. Protože když se na to cíleně zaměříte, najdete takových tvrzení desítky. Ať žijí stereotypy. I v době genderové korektnosti:-) 

Dnes vymřeli Přemyslovci

 Dnes, v roce 1306, ve čtvrtek, v horkém letním odpoledni, byl zavražděn mladý český král Václav III. Byl na tažení do Polska a v Olomouci si hodlal odpočinout. Netušil, že to bude odpočinek na věky. Vražda v Biskupském domě je dodnes nevyjasněná. Nyní je už vnímána jako zajímavá detektivní hra, hledají se možní pachatelé, motivy, rekonstruuje se její průběh. Jméno vraha neznáme. Nabízí se logicky Konrád z Botenštejna, který jako žoldnéř byl na místě činu zabit. Tedy tak to píší české kroniky, potažmo učebnice dějepisu. Jinde se ale uvádí, že po vraždě, kterou také logicky skončila i výprava, na kterou byl najat, v pohodě z Olomouce odjel, aby si našel novou práci. A zemřel až za nějakých dvacet let. Takže ani toto není jisté, natož pak jméno zadavatele vraždy. Nebo skutečný vrah. Každopádně, české dějiny to docela pozměnilo. Vymřel královský rod, po meči, a všechno bylo najednou jinak. Napadá mě, jak to asi vnímali tehdejší běžní obyvatelé Čech. Zda opravdu tak fatálně, že odešel král. Nebo jim to bylo srdečně jedno a dál si žili své běžné životy bez ohledu na to, co se dělo na Hradě. Spíš asi to druhé, nicméně to se už nikdy nedozvíme. Ostatně, i my si žijeme svůj život bez ohledu na Hrad. A to si myslím, že, minimálně v oblasti úcty a vztahu k Hradu, my to máme mnohem horší než naši dávní předci. A stejně zajímavou otázkou je, co by se stalo ze sedmnáctiletého mladíka, který skončil svou životní cestu v Olomouci. Zda by byl stejně slavný jako železný a zlatý děda, nebo diplomat jako jeho psychicky nevyrovnaný otec? To jsou ale otázky, které většinou nikoho už nezajímají. Snad jen literáty, kteří v tomto duchu píší své romány a spřádají svou fantazii. Někteří mě hodně baví, třeba paní Zuzana Koubková. A některým zase moc nemohu přijít na jméno, jako třeba Vondruškovým románům. Ale to je zase jiné téma. Dnes chci připomenout dávno zapomenutou vraždu, kterou máme v učebnicích jako vymření Přemyslovců po meči. A když je to léto, je to silná inspirace pro návštěvu Olomouce. Nebo četbu nějaké historické detektivky. 

MHD

 Nejsem velký fanoušek MHD, ale občas ji prostě využívat musím. 

Moc tedy nerozumím logice té pražské MHD.. Pořád slyšíme stížnosti, jak je všude plno aut a že je třeba dostat lidi do tramvají a do metra. A tak zdražíme jízdné.

 Aby toho nebylo málo, tak rovnou zdražíme i odstavná parkoviště... 

Jestli toto je cesta, jak donutit lidi víc využívat hromadnou dopravu, tak jsem z toho trochu jelen. 

Nu, stalo se. Od prvního srpna jsou pražské jízdenky ještě dražší. 

Navzdory tomu jsem se rozhodla Dopravní podnik podpořit, a šla si jízdenku zakoupit. A ejhle. Nikde nebyla. Prý je dosud nikdo nedodal. Pro jistotu jsem koukla na kalendář, opravdu už je třetího. A jízdenky nikde. Nebyly v první trafice, ve druhé, ba ani ve třetí. 

"Kupte si sms jízdenku", poradila mi vlídná paní prodavačka. 

Což o to, to není problém, stejně jsem si ji nakonec koupila, ale sms jízdenka je v rámci inovace ještě dražší než ta papírová. 

Ne, že by to člověka zruinovalo, spíš mě štve ten princip:-(

A pak v metru, neustálé připomínání nových tarifů. Vyprovokovalo mě to, že jsem na konečné zkusila ještě jednu trafiku. A světe div se, ni tam prý nové jízdenky ještě nedorazily! 

Nu, i to je logika, kterou tak úplně nechápu. Není to nic fatálního, je to jen taková pruda, která jen dokáže trochu otrávit. Ale pokud je to denně, pak služby nula nula nic, všechno vyřešíme zdražováním??

. MHD je v tomto tedy docela ukázková. Každopádně jsem ráda, že zítra už zase autem.

Sociální sítě

 Sleduji docela hodně sociální sítě. Občas se z nich i něco dozvím, někdy je to i zajímavé. Ba i aktuální Třeba právě vyšlé doporučení ministerstva školství pro zářijový provoz škol. Naprosto odtržené od reality.  Spíš to jen čtu, nechci  se nad tím rozčilovat. Už jen proto, že to ministerstvo opět alibisticky vydává za doporučení, takže to nakonec, jako vždy, hází na školy. Pak je teprve srpen, a jak známo, rozhodnutí se mění ani ne ze dne na den, jako z hodiny na hodinu, takže bůh ví co bude v září. Ale stejně. Utvrzuje to moje přesvědčení, že školy jsou pro stát obětním beránkem, zkoušejí na nich, co jinde neprojde. Můžete na fotbal, ba už i za kulturou, ale ve škole se bude bazírovat na tom, aby se děti z jednotlivých tříd náhodou nepotkaly. A jak se dají upořádat semináře či jazykové skupiny, to je ministerstvu jako vždy fuk, prostě vytáhnou staré zaklínadlo o homogenitě školních kolektivů a víc se s tím nemažou.... 

Nicméně, ještě jeden prvek mě zaujal. A to zájem ze strany vedoucích míst. V loňském školním roce bylo dost obtížné dopátrat se nějaké relevantní informace. Většinou informovaly dřív novinky.cz! než přišla oficiální zpráva ministerstva do datové schránky. A tak jsme se naučili sledovat třeba ministerský instagram. Vždy tam byly zprávy dřív, než byly oficiálně potvrzené. Divné, ale bylo to tak. Zádrhel byl v tom, že ani tam moc zpráv nebylo. Koho by také zajímaly školy, že? Sice mělo jít o prioritu vlády ( floskule trvale užívaná každou porevoluční vládou), vždy šlo o stěžejní informace ovlivňující život takřka všech, ale nikdo se moc nenamáhal. Zato teď se namáhá velice. Sdílejí každý prd z olympiády. Jsou přeci také ministerstvo sportu. Jedno stories vedle druhého. Samé sdílení. Novinky, gratulace.....

Jo, život je otázka priorit. Je jistě lukrativní blýsknout se vedle zlatého Krpálka či úspěšných vodáků. To běžný školní život nenabízí. A nějaký zájem o přístup ke vzdělání, fungování škol... kdo by to jako sdílel? K čemu nějaké stories ze školy, když to jde líp z tenisového kurtu. 

Konkrétně tedy ministerský instagram, stejně jako twitter, ukazuje, kde jsou jejich priority.  A to nemluvím o těch, co tvrdí, že se slavnými olympioniky trénovali kdysi v dětských kategoriích, přitom jsou úplně jiná generace....

Ovšem na dětský sport, který ještě nevozí medaile a nejde se s ním vyfotit, na ten z míst nejvyšších docela kašlou. Alespoň já to tak vidím. Nu, není to akční stories. 

To jsem vyčetla ze sociálních sítí. Ale třeba se mýlím, třeba je všechno úplně jinak.... Ráda bych tomu věřila, leč růžové brýle se mi nějak ztratily. Ale třeba mě někdo přesvědčí o opaku:

Zlatý tenis

 Navzdory svým výhradám k olympiádě některé sporty pečlivě a se zájmem sleduji. Tenis asi nejvíc. Nechápu, jak v tom šíleném vedru mohou vůbec chodit, natož pak hrát. 

Četla jsem, jak moc je to všechno podřízené televizním právům. Když byla v Tokiu slavná letní olympiáda před lety, kdy se proslavila paní Věra Čáslavská, byla až v říjnu. Aby podmínky pro závodníky byly přijatelné. To zjevně dnes už nikoho nezajímá. 

Nejen, že sportovce šikanují neustálým testováním, rouškami, ani medaile jim nenasadí na krk. Diváci tam nejsou, ale kvůli sledovanosti je nechají trpět v nesnesitelném horku. 

A ještě mě překvapila neprofesionalita japonských organizátorů. Dosud jsem Japonce vnímala jako citlivé, precizní, vždy slušné lidi. A najednou čtu, jak neplní časy, dělají si co chtějí, triatlonistům zkazili start nějakou maxi lodí, co se motala na startu... 

Pokud je to jejich bojkot, pak ty hry vůbec neměly být. Ale jsou a ti sportovci, co tam trpí ve vedru, v karanténě a bez lidí, jsou docela hrdinové. 

A naše tenistky obzvláště. Jsou skvělé, všechny. Nemohla jsem jejich zápasy většinou sledovat, ale občas jsem poslechla přímý přenos v rádiu. To je tedy masakr. Už dávno jsem nic takového neslyšela. Komentování tenisového přenosu v rozhlase, to je docela komedie. Jako by komentátoři považovali své posluchače za nesvéprávné. Nakonec jsem to nevydržela. 

Stačí výsledek. A ten byl skvělý. Tenistky máme opravdu výborné. Fandím jim. Ale poslouchat české přenosy a komentování zápasu, to se fakt nedá. I tady by asi byl vhodný nějaký trénink, protože těžko na cvičišti, lehko na bojišti:-)

A abych nezůstala jen u zlato - stříbrného tenisu, i divoká voda mě bavila. I tam se vylovilo zlato. 

Jsou to borci. Navzdory - pro mě pořád hodně dehonestujícím- covidovým hrám.