Gustáv Husák

Aneb opatrný výlet do nedávné minulosti. Pamatuji si, že začátkem ledna míval Husák narozeniny, otvíraly se tím tehdejší diáře a mně to nějak utkvělo v paměti. Z dětství si holt člověk mnohdy pamatuje prapodivné věci. Nikdy by mě ale nenapadlo, že si o Husákovi budu chtít číst knihu. A ještě ke všemu tak obsáhlou. Dnes se na ni ale těším, určitě to bude zajímavé čtení. Když se o tomto knižním počinu mluví jako o jednom z největších knižních úspěchů loňského roku, těším se dvojnásobně.  A Husákovy (ani ničí:-)) narozeniny s tím vlastně vůbec nijak nesouvisí:-)
                                        

Tříkrálová deklarace

Letos se to výročními událostmi jen hemží. Ta dnešní se svezla se svátkem Tří králů, kterým oficiálně končí vánoční svátky a kterým (před sto lety) začala pouť k osmadvacátému říjnu. Nevím, zda tehdejší poslanci říšské rady věděli, co vlastně činí. I dnes  lze podobným způsobem domýšlet poslanecké aktivity, zas tolik se v tomto směru za sto let nezměnilo. Tehdejší zákonodárci chtěli pro Čechy a Slováky autonomii v rámci monarchie. Paradoxně pro ni byla impulsem bolševická revoluce, konkrétně její Dekret o míru, který vyšel v rámci bolševického slibování lepších zítřků. My, co už po sto letech víme své, se můžeme nad těmito fakty pozastavovat, tehdejší realita v tom ale viděla ono kýžené světlo na konci tunelu. Z ruského návrhu na sebeurčení národů tedy vznikl deklarace českých poslanců, kteří požadovali česko-slovenskou svrchovanost a právo jejího obhájení na mírovém kongresu. Tehdejší premiér její šíření zakázal, čímž se nabízí volná paralela s Chartou. Leč tato Tříkrálová deklarace pronikla i na čtení do Parlamentu, čímž získala právo otištění v novinách a legálního šíření dál mezi lid.Čeští Němci okamžitě vyrukovali s požadavkem oddělení od českého autonomního prostředí, chtěli svoji vlastní provincii : Deutschbohmen.....
Pravdou je také fakt, že tehdy, před sto lety, patrně nikdo netušil, kam až během osmnáctého roku doputují,že mnohé myšlenky se přetaví nejen v čin, ale i ve skutek...Tehdy, na Tři krále, jen prostě vyšla Tříkrálová deklarace. A pak se šlo na koledu: K+M+B 1918

Novoroční tradice

Dvacáté první století již je plnoletéJ, letí to. Skoro již týdenní „výročí“ Silvestra a oslavy Tří králů mě přivedly ke krátkému zamyšlení, jaké novoroční tradice se v současnosti dodržují.  A nevychází mi jich z toho zamyšlení nijak moc. O Silvestru mnozí lidí tvrdí, že ho neslaví…Přesto jsou v ulicích davy opilců, kteří znají jedinou tradici. Co nejvíc se opít a vystřílet co nejvíc rachejtlí. Když pominu fakt, že nechápu, jak někdo dobrovolně vystřílí do vzduchu tolik peněz skrze pašované rachejtle nakoupené kdesi na tržnici, pak mi vadí ten bezúčelný nepořádek – respektive bordel- všude kolem.  A k tomu ještě jako pejskař mám další důvody nesnášet rachejtle a ohňostroje, ale to je zase jiný příběh. Pokud chci Silvestra úplně zazdít, jde to dost těžko, protože rámus, rachejtle a řev je dost intenzivní. Pokud se chci jít jen tak projít se psem, je to skoro životu nebezpečné. Všude rachejtle, opilci a vandalové. Ráno třeba ve Stromovce vypadá, jako by zde pošla živelní pohroma. Všude pozůstatky rachejtlí, vypálené koše, uprostřed cesty pozůstatky po spálených vánočních stromcích (asi nějaká forma obětního ohně), vyvrácené a rozmlácené koše i dopravní značky. Klasicky, bez viníka, zaplatíme to my všichni.  Pokud se na Silvestra pohybujete vozem, abyste byli trojnásob opatrní, protože opilců za volantem je evidentně větší množství než malé. A předpisy, kdo by se s nimi na Silvestra zatěžoval. Zejména taxikáři vypadají, jako by svou rychlostí chtěli dostihnout odcházející rok, což se jim ani přes dálniční rychlost nepodaří, ale je jim to zjevně jedno. Hlavně, že budou nejrychlejší. A Nový rok není o moc lepší. Tradice? Snad jen čočková polévka. Někde. Procházka. Jinak zase petardy, vrcholící ohňostrojem. Jakoby se jinak, než petardami slavit nedalo. Mluvím to té většině, masové oslavy takto vypadají. Jsou jedinci, kteří slaví jinak. Problém je ten, že té masovosti prostě neuniknete, minimálně svým hlukem vás obtěžuje téměř do druhé ledna. Nu, tradice se mají dodržovatJ.

Některé bych ale spíš cíleně zlikvidovala……. Zdá se mi to chudičké duchem, slavit takto bombasticky.

A to nemluvím o tom, jak nad tímto petardovým šílenstvím musí bdít ozbrojenci, aby někteří šílenci nepoužili výbušniny úplně jiným způsobem. No, jak říkám, chudičké duchem….

Smrtící pohádkový koktejl

Televizní marketing bude buď naprosto odtržen od reality, nebo dokonale pohrdá svým divákem. Jinak si nelze vysvětlit smrtící pohádkový koktejl, který namíchali kolem Vánoc těm, co se na „bednu“ ještě dívají. Pokoušejí se lidu jednak namluvit, že pohádka na Štědrý den je letitá a zažitá tradice. V reálu jde o novodobý porevoluční zvyk, který zhruba od roku 93 postupně ovládá televizní realitu. A tak, zatímco kdysi se děti vskutku mohly na nějakou tu pohádku doopravdy těšit a vychutnat si jí, dnes jsou pohádkami doslova zaplaveni, jak těmi novými, moderními, mnohdy příšernými, tak těmi starými, někdy dobrými (ale ani ta nejlepší pohádka nevydrží miliontou reprízu), těmi horšími, mnohdy naivními, dobovými propagandistickými či rovněž příšernými. Jediné, co je jisté, je, že je to pořád dokola, celý prosinec, o svátcích pak dvojmo, trojmo, nekonečno…. Lze k tomu přistoupit tak, že je to dobře, protože lidé si mají povídat a nezírat na obrazovku. Pochybuji ovšem, že o to tvůrcům programu jde. Těm jde patrně jen o reklamní bloky, které lze šikovně napasovat do pohádkových slátanin. Jenže, děti už dávno televize nezajímá, mají jiný svět. Televize je většinou pro starší a pokročilé, tedy penzisty, a ty rozhodně pohádky šířené lavinovitou metodou nezajímají. A tak se vlastně celý měsíc, byť platí poplatky, nemají nač dívat. Tím se dostáváme zpět k té premise o pohrdání svým divákem, protože odtržení pohádkově placených markeťáků od reality mi v tomto případě přijde málo pravděpodobné. A když náhodou, pro malé dítě, chcete najít nějakou milou pohádku, narážíte jen na samé animované „úchylárny“, plné nadpřirozených, nepřirozených, uřvaných a násilnických barevných bytostí. Tak zde na pohádku pro cílovou skupinu v přijatelné podobě nenarazíte. A ty ostatní? Škoda mluvit. A ve finále jen krátce ke glorifikovanému Andělu páně. Nic proti němu, líbil se nám, ale normálně. Ta mediální masáž kolem něho byla až podezřelá. A pokud by se mělo věřit zveřejněným číslům, že na Štědrý večer tři miliony lidí hleděly na Anděla páně místo toho, aby hleděly na své blízké, rozbalovaly dárky atd., je to spíš smutné než veselé. Ale to je zase jiný příběh. Pravdou je, že pohádky letos Vánoce spíš otrávily, než okrášlily. Ostatně, řekla bych, že loni tomu bylo podobně. Zdá se, že vytváříme novou tradici.

Vykročte pravou

dnes i mládež školou povinná i nepovinná nakráčela do procesu. Život je zpátky v běžných pracovních kolejích. Čeká nás klasicky drsný leden, což ovšem neplatí o počasí. To připomíná spíš jaro než vrchol zimy. Maruška z Dvanácti měsíčků by to letos měla snadné:-), určitě snadnější než děti v lednu ve škole. Pražské děti docestovaly prázdninovou MHD, která si naordinovala prázdninový provoz i v lednu. Prý kvůli nedostatku řidičů? To mě zaujalo, to jich jako po těch svých improvizovaných prázdninách bude víc? Pražská MHD je vůbec jedna velká záhada, tu tady jistě nerozluštíme. Nicméně, do práce se musí, i v prázdninovém provozu, tak hezky vstát dříve,abychom se skrze kolony do té práce i školy vůbec dostali. A s úsměvem a pravou nohou do nového roku, byť leje jako z konve. Třeba ale prší to tolik očekávané štěstí:-)

A tak si říkám

....jak ty Vánoce a konec roku přeceňujeme. Alespoň na mě to tak působí. Humbuk a blázinec, honička. Dopravní zácpy, v obchodech fronty předznamenávající přinejmenším hladomor, pak pár dnů neřízeného přejídání, návštěvy, se kterými mnohdy přichází i napětí a nevyřešené křivdy (co víc uvolní bariéry než hromadné holdování alkoholu a několik dní bez pracovních povinností, které nás nutí setrvávat v blízkosti těch, kteří by nám měli být nejbližší. Dneškem to šílenství končí, většina národa se zařazuje zpět do pracovního procesu. Mnozí s neskrývaným uvolněním. Oficiálně sice svátky končí až šestého, ale to už nikdo moc neřeší. To duchovno se totiž ze svátků už dávno vytratilo, jde jen o nákupy, televizní pohádky (slovo princezna už nemohu slyšet pěkně dlouho), hromady jídla u slavnostních stolů. A hromady dárků, které často rodinu dokonce i zadluží. Ale to už se neřeší, nepatří to k tomu vánočnímu a novoročnímu pozlátku, které se vskutku přeceňuje.  Se žádnými jinými svátky se tolik štráchů nedělá. V tomto kontextu by měli jasně vítězit Velikonoce, když s takovou pompou slavíme Ježíšovo narození. Ale nevítězí, nejsou tak komerčně vytěžitelné. Nebo jestli to dělají ty dlouhé noci, že není nic lepšího na práci než se organizovaně přejídat?  Může to být i pozůstatek pohanské doby, oslavy slunovratu byly jistě pompézní, leč do dnešní nákupní mašinérie měly hodně daleko. Paradoxní s tím je, jak ruku v ruce s nákupním šílenstvím před svátky jde stejně intenzivní šílenství slev hned po svátcích, organizované a reklamované vracení nevhodných dárků a celá řada dalších nesmyslů, které určitě s duchovním rozměrem nemají ani milimetr společný. Vytrvalý mediální nátlak jistě nedělá dobře těm, co jsou osamělí, staří či nemocní. Moc netěší ani rozhádané lidi, rozvádějící se či jinak svátečně nenaladěné jedince či skupiny. A přeci se to rok od roku opakuje, byť mnohde jaksi ze setrvačnosti. A ač přibývá lidí, kteří se tím semlít nenechají, o mediální mainstream jde pořád. Takže díky bohu že je to za námi.

2018

právě začal....
 Tak si společně přejme, ať se vydaří. Je to výroční rok, osmičkový....
Vznik republiky je nejkulatější, ale připomenou se i tragická data: Mnichov 38. únor 48, okupace 68 a jistě se najdou i další. Bylo by pěkné, kdyby letošní osmička na konci rozšířila ty pozitivní výroční řady. 
Tož, s chutí do toho 
( a já osobně se těším na audioknihu Doskočiště protektorát, která by měla na trh vtrhnout na jaře. Tak doufám....)