Selský rozum

Vždycky, když někde narazím na poznámku o selském rozumu, přemítám, co tato kategorie vlastně znamená? Moje babička o selském rozumu mluvila v okamžicích, kdy se něco vymykalo logice či nějakému řádu věcí. Zatímco dnes se o selském rozumu nemluví takřka vůbec, protože žijeme v zajetí anglikanismů, občas mě retrospektivně napadá, zda by se tato kategorie neměla znovu oprášit a vytáhnout do světla ramp. Protože jsou kolem nás věci, kterým opravdu nerozumí, jsou ale tak nějak všeobecně přijímány, údajně i zákonem garantovány, přesto se podle mého příčí zdravému, respektive selskému rozumu. Tak třeba nedávno se řešila kulišárna s předností na kruhových objezdech, hloupost už od prvního pohledu, přesto se jí všichni regulérně zabývali, ba dokonce měla (má?) oporu v legislativě. Také jsem se dočetla, že když odbočujete vlevo a napálíte to do někoho, kdo vjel do křižovatky na červenou či jinak porušil pravidla, jste stejně vinen vy, jelikož jste měl podobnou reakci předvídat. Nu, selský rozum pláče, protože při podobném předpokladu odbočím na křižovatce doleva bezpečně pouze tehdy, když tam budu sama. Ale nabyl apríl, když se o tom diskutovalo, prostě to tak je. Stejně jako je neoddiskutovatelný fakt, že člověk, odsouzený za teroristický čin, získá od norského soudu odškodnění za to, že věznice porušuje jeho lidská práva.

 A nikoli tím, že by zažíval nějakou šikanu, ale nemá dostatečně luxusní prostředí. Co na to selský rozum? Pláče, logicky. Stejně jako nad zprávou z české věznice, kde si jakýsi vrah vysoudil peníze za újmu na svém zdraví způsobenou tím, že se v jeho okolí kouří. Nu, újma těch, které připravil o život, je zjevně vyřešena jeho luxusním vězněním, nyní je řada na něm, aby hájil svoje práva. A ejhle, je mu vyhověno? Podobně jako těm, co z poslanecké sněmovny zamířili do vězení, přesto berou výplatu, ba i náhrady dostávají. V takové výši, že by za ně dokázala spokojeně vyžít kdejaká nezisková organizace, na kterou ale nejsou ve státním rozpočtu prostředky. Na náhrady vězněného poslance ale ano. Selský rozum už přímo štká, leč to je tak vše, co s podobnou současnou neuvěřitelnou situací lze udělat. Selský rozum prostě zmizel v propadlišti dějin, protože kdyby měl reagovat na absurdity, které jsou dnes na denním pořádku, musel by asi padnout do kómatu. Možná by se mohl nenápadně za evropské peníze nějak revitalizovat. Samozřejmě pod nějakým jiným, evropsky znějícím označením.

Pravda, je tu jedno nebezpečí. Jak jednou začnete s evropskými fondy, může se stát, že je začnete využívat úplně jinak, než bylo původně určeno. A selský rozum zase ostrouhá. Časem se zapomene, nač byly peníze vůbec určeny, a také kde se vlastně rozplynuly. Jestli se pak najde nějaký kritik, a většinou se vždycky nějaký naivní romantik objeví, dostane se mu poučení, že když bude strkat nos do věcí, do kterých mu nic není, nemuselo by to dopadnout dobře. Z toho plyne, že selský rozum zjevně nemá velkou šanci. Tedy pokud o něm vůbec přemýšlíme, protože je to tak trochu nošení dříví do lesa. 

Účastníci zájezdu

S popisem situace na zahraničním zájezdu již na české mediální scéně uspěl Michal Viewegh. Uspěl dokonce natolik, že itinerář jeho autobusového výletu byl zfilmován a některé hlášky, jako třeba:Karel a Karel či ten s těmi podšálky vstoupily do lidové slovesnosti. Přestože tehdejší účastníci zájezdu putovali za dovolenou v devadesátých létech, pokud jste někdy někdo podobný typ výletu absolvoval, víte, že se tak moc nezměnilo. Pravda, autobus je dnes většinou modernější. Až tak moderní, že jen o fous vyšší člověk se sem nedokáže srovnat a zájezd s nočním přejezdem je pro něj rázem srovnatelný s torturou. Řídí většinou nějaká dvojice ala Karel a Karel, která se od té filmové liší jen tím, že o umělé podšálky už dnes tolik nejde. Plast na kávu je zde samozřejmě stále, jen se prostě ty kelímky rovnou automaticky vyhazují a nějaké podšálky se už dávno nevedou.

 Pro dobrodruhy, kteří se rozhodnou tímto způsobem strávit část své dovolené, je to pořád jako taková rovnice o mnoha neznámých, které jsou postupně dosazovány, až z toho vyjde buď skvělý cestovatelský zážitek, nebo dokonale zpackaný výlet. Skupina náhodně seskupených dospělých je totiž mnohem horší množina než třeba školní třída. Tu nějak ovládnete, ale zkusili jste někdy ovládnout dospělé, kteří neposlouchají, co jim říkáte, na srazy chodí o dvacet minut později (někdy i déle), nelíbí se jim program, svačí, kdy je napadne (většinou silně aromatická jídla, šustí, chrápou, kašlou, prskají, baví se, pouštějí si muziku….prostě naprosto stejně, jako rozpustilá školní třída s tím rozdílem, že zde už není šance věřit, že někdy dostanou rozum a naučí se slušnému chování či nějaké toleranci. Zásadní rozdíl od dětí školou povinných je hlasité chrápání, neustálé kašlání, zuby na noc do krabičky a léky v igeliťáku.

Hledat úspěšné řešení takové rovnice je tedy dost velký adrenalin. Pravda, je možné, že všechny neznámé do sebe dokonale zapadnou a nic z výše uvedeného se nestane, ale je to hodně malé procento pravděpodobnosti.

Většinou taková rovnice skončí nevyřešena. Matematik si logicky zoufá.

Ale jako zdroj inspirace pro krátký fejetonek z cest je to k nezaplacení. A nemusí to být ani Michal Viewegh.J

Bowling

jako třídnická hodina. Dobré to bylo:-). Brzy zase zopakujeme......

Už je tady zas.

Kniha byla fajn, tak teď jsme vyzkoušeli film. A nebyl špatný. Nějak jsem si to při čtení knihy nedovedla představit, to zpracování, a musím říci, že se s tím tvůrci popasovali celkem dobře. Je to zajímavě uděláno, reflektuje dobu, snaží se nutit k zamyšlení, byť pod pláštíkem komedie. Stojí za vidění, myslím si já. Jen to stihnout. Doba je rychlá, film se v kinech jen mihne, a kdo chvíli stál již stojí opodál:-) a film je pryč. Tak tenhle tady ještě byl:-)

                                                

Odzvonilo

...letošnímu maturitnímu ročníku. Respektive v pátek absolvovali svoje poslední gymnaziální  zvonění, vyřádili se do sytosti. A tento týden již písemné maturity v plném proudu...
                                        

                                                       třídy v pátek získaly jiný design

                                                                      my také:-)

                                                                    škola hrou:-)

                                                          tabule v obložení

                                                 

                                             po schodišti se dnes jen tak snadno neseběhlo

                                                             oktáva se na to náležitě vyfikla

                                                   do areálu se suchou nohou dostal málokdo

                                                náš kabinet se ocitl v balónkovém závalu

                                                 do tříd se vstupovalo opravdu netradičně

                                                      stopy- nebo tlapky- vedou všude

                                       některé kolegyně našly svoje auto v dárkovém balení:-)

Pohanské rituály

když jim přeje počasí, jde o příjemnou víkendovou chvilku:-)

Lásky čas...

...s láskou největší. 21 měsíců....