Jak zemřel se pořád neví.
Dneska je to sedmdesát šest let od smrti Jana Masaryka. Jeho smrt je pořád zahalená tajemstvím. A myslím si, že se k obvinění toho a toho přistupuje hlavně podle toho, jaký systém je u moci, jaká nálada vládne, co je zrovna in.
Tak i proto se někdy hlasitě tvrdí, že šlo o sebevraždu, jindy je jasná vražda, jen se liší agenti. Někdy se také mluví o nešťastné náhodě, ale to není moc časté.
Nejvíc ve veřejném prostoru rezonuje motiv vraždy. Zabili ho komunisté, případně ruští agenti. Jen nikdo nemá žádný jasný důkaz.
V současnosti zní taková verze, že ho z okna vyhodili jeho kolegové, respektive spolupracovníci. Přátelé!?
Za to, že vstoupil do komunistické vlády.
Tedy nikoliv komunisté, ale kamarádi....
No, nevím, možné je asi všechno. A těch teorií je tolik...
Pokud všem těm verzím nasloucháte a vykládá je zanícený příznivec daného způsobu usmrcení, většinou má argumenty tak silné, že věřit se tomu dá. Věřit se dá všemu.
S určitou dávkou cynismu se tedy dá konstatovat, že věřit si můžeme čemu chceme, podle své libosti, politického přesvědčení či vztahu k paranormálním jevům.
Jak to bylo doopravdy se asi nedozvíme nikdy.
Škoda. Docela by mě to zajímalo, jak to bylo doopravdy-
Kdysi jsem měla možnost navštívit jeho byt v Černínském paláci. Je to zajímavé místo,
s dobovou atmosférou. Snadno se tam myšlenkově přenesete do dávné minulosti.
Jen rekonstrukce událostí onoho dávného březnového večera a noci se ani tam nedaří. Je to prostě asi tajemství už navždy. Jako dávná vražda Václava III. v Olomouci. Takové historické kriminalistické pomníčky.
Jeden si tedy dneska připomínáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat