Velký pátek

 Z hlediska logiky je vlastně docela  prapodivné, že v naší ateistické zemi je Velký pátek státní svátek. Zejména, když obecně církevní svátky Češi moc neslaví. Respektive, spíš moc neznají. 

  Navíc / a to je fakt paradox/ na tento duchovní státní svátek mají obchody otevřeno, zatímco na pohanské pondělní lítání s pomlázkou je zavřeno.!!!

  To dost vypovídá o duchovním rozsahu zákonodárců, ale o tom na svátky raději nemluvit.

 Je prostě volný den a navzdory vlastním drobným připomínkám  mám tento den- svátek - ráda. 

Je takový poklid. Někdy i ticho. Zvony v Římě, lidé na cestách, prostor pro relaxaci. 

Baví mě sledovat, jak lidé svátky vnímají. 

A je to natolik rozmanité, že některé přístupy či reakce na velikonoční svátky by mě ani ve snu nenapadly. Každý to vidí jinak, ale někteří netolerují přístup těch druhých. Je to někdy až agresivní. 

Po pravdě, dost mě udivuje tolik rozdílných, někdy i nenávistných, velikonočních názorů.

   Přitom Vánoce většinově všichni slaví bez větších kontroverzí. Vůči Velikonocům už ale mají potřebu se vymezit. 

Kupříkladu svou averzí vůči církvi. Nebo tím, že nesnášejí sebeobětování se, pro dav už vůbec ne. 

Někteří vyrukují s nesnášenlivostí kněží, kostelů či kázání. 

Slyšet se dá plno argumentů proti. 

Mnohde samozřejmě hraje roli nevzdělanost, o biblickém velikonočním příběhu nic neví. Prostě tabula rasa. Ale vymezit se musí.

  Zajímavá je i negativní myšlenka těch z opačného názorového spektra, tedy ateistů. Proč prý slavit svátek jara, když přežít zimu už v dnešním blahobytu není problém? 

  Je to opravdu široké spektrum názorů. Slyšela jsem i o tom, jak církev ukradla svátky předchozím kulturám, přeznačkovala si je po svém a z keltských rituálu máme církevní oslavy kultu smrti a sebeobětování se. 

  Určitě bych podobných disputačních názorů na Velikonoce mohla uvést mnohem víc, je to zajímavé. 

  Baví mě to mnohem víc než klasické, a bohužel asi už zažité, vypadnutí někam na chatu, tam vysmejčit prostor po zimě, namalovat vajíčka ze supermarketu, přecpat se mnoha různými jídly, namazat se mnoha různými druhy alkoholu, zmlátit ženy v okolí nějakou- rovněž v supermarketu-  zakoupenou pomlázkou a unaveně otráveným návratem zpátky k pracovním povinnostem. 

  Mě z Velikonoc nejvíc oslovuje myšlenka ticha. Zvony odletěly a nastává období ticha. Svátek ticha a klidu. A to je svátek, pro mě tedy určitě. 

   Každý nechť si slaví Velikonoce po svém, když nechá prostor těm ostatním. V kostele, v přírodě, s rodinou, s přáteli, o samotě.... 

Dle svého naturelu. 

Zamyslet se je fajn, jak se říkalo dřív usebrat se. 

Nebo relaxovat....?

Velikonoce jsou vlastně takový duchovní wellness. Líbí se mi na nich, že Velkým pátkem to vůbec nekončí, přijde bílá sobota a oslavy toho, že všechno zlé jednou skončí a bude líp. Což je vlastně současná psychologie v kostce:-). 

Prostě každému podle libosti. Jsou v tom vlastně výrazně liberálnější než Vánoce, které všem diktátorsky velí být pospolu u večeře a být šťastní se všemi kolem sebe. Jiné varianty Vánoce nenabízejí. Velikonoce ano. Proto je vnímám pozitivně  a užívám si velkopátečního ticha. Je to vlastně takový poklad, který je také s Velkým pátkem spojován. A protože každý vnímá jako poklad něco jiného, vracíme se obloukem k variabilitě Velikonoce. Každému dle jeho naturelu...