Prázdninové chvíle

 Vzpomínáte někdy na prázdniny? S jakým rozechvěním jste se na ně těšili? Jaké přinášely zážitky?

Vybavujete si dávné letní měsíce nad fotkami nebo jen prostě s prvním červencem automaticky naskočí letní nostalgie a navzdory tomu, že již dávno žijete jen dvoutýdenní dovolenou, nejlépe vybranou někdy v září, je pro vás červenec prázdninový měsíc? A nejen skrze vlastní potomky, kterým končí škola a vytvářejí si své vlastní prázdninové vzpomínky. Ale spíš pocitově, přes své osobní  vzpomínky a emoce.

Co vám tak většinou naskočí?

  Mně vždycky vytane na mysli koupání u rybníka nebo u řeky na Slapech, chození na borůvky, tehdy tedy silně nenáviděné, houbaření, tábory, hrady a zámky, intenzivní prázdninové lásky.

Už nevím, co je reálná vzpomínka a co jakási idealizace, ale letní atmosféra a vůně mi vždycky tyto pocity vyvolají odkudsi z hloubi zapomínání.

   Oheň a dým táboráku ve mně pak probouzí další, takřka euforické, pocity letního štěstí a pohody. Ne, že bych byla takový milovník trampování, ale malý ohýnek v letním večeru ve mně vždycky probudí dávnou romantiku, kytarové melodie a neopakovatelné pocity absolutní letní nezávislosti. Naprosto hmatatelně vnímám noc pod hvězdami s vůní dohasínajícího ohně a mílovými kroky se vracím zpátky do raného mládí.

   Další intenzivní emocí prvního červencového dne je vůně posečené trávy a schnoucího sena. Přitom jsem obracení řádků sušené trávy v dětství spíš nesnášela. Dělaly se mi puchýře od hrábí, bylo mi horko, potila jsem se, nebavilo mě to. Ale po splněné povinnosti se vyráželo k rybníku a začínala letní dobrodružství. Čas to všechno tak nějak smotal dohromady, že zůstala silná vůně posečené trávy jako symbolu letních dobrodružství.

   Vždycky mi ráno prvního července dojde, jaký je to vlastně krásný den. A co víc, jaké mám štěstí, že si ho mohu tak užívat. A pokud se ve svých představách pohybuji v červencích své minulosti intenzivněji, vidím toulky po Šumavě, válení se u vody, sjiždění Vltavy i Sázavy, letní kino s plechovkou piva, taneční zábavy pod širým nebem…

   Není vyloučeno, že se jedná o nějakou formu nostalgie. Ta určitě s postupujícím věkem sílí a intenzivní. Ale mám to už dlouho, proto to vnímám spíš jako kolorit prvních červencových dní. Vydechnutí po školním roce. Nekonečné moře krásných letních dní ve zdánlivě nekonečném horizontu. Prvního se opravdu zdá nekonečný .

Ostatně, vlahé letní noci k nostalgii přímo vybízejí. Je to ve vzduchu, proto to lze vnímat plnými doušky. Řekněme, že je to jeden z nejkrásnějších dnů v roce, bez ohledu na to, kolik vám je let.

Máte to také tak?