Z dovolené jsem se nejvíce obávala cesty. Že uvízneme na letišti, zpoždění v řádu hodin, let zruší či něco podobného, Ostatně, zprávy byly podobných událostí plné. A sama jsem něco podobného už i několikrát zažila, kdy jsme tvrdli na letišti a doba odletu se posouvala o dlouhé hodiny....
A to byla doba předcovidová. Nyní jsem - asi ještě před letní sezónou- předpokládala zlepšení služeb. Jako že se všichni budou tak nějak víc snažit. Pak se objevila mediální masírka a najednou jsem měla obavy, zda vůbec odletíme:-).
No, zjevně jsme měli štěstí. Odletěli jsme i přiletěli v podstatě v termínu a v plánovaném čase. Uf, klika.
Nicméně, nemohla jsem se ubránit srovnání. Nebo myšlence, že na cestě vpřed jaksi automaticky předpokládám progres nikoliv regres.
Ale zjevně už to neplatí:-)
Pamatuji doby, kdy jsme nejen létali na čas, ale během letu se o nás starali, dostali jsme jídlo, jedli opravdovými nerez příbory. Osobní prostor poměrně pohodlný, před přistáním bonbonek na vyrovnání tlaku, noviny k dispozici...
Pak se to pozvolna snižovalo, nerez příbory nahrazoval plast, bonbonky před přistáním jen pro děti, noviny jev v jednom vydání, místo na nohy pozvolna ubývalo..
Nyní je to trochu podobné jakési formě hromadné dopravy, tedy nacpat na co nejmenší prostor co nejvíce lidí, žádné občerstvení (vyjma tedy možnosti cosi předraženého si koupit), žádné bonbony, noviny, nic...
Jediný "luxus" je ten, když náhodou odletíte a přiletíte včas...
Tak mě tak napadá, co bude dál?
Přestaneme létat na dovolenou? Budeme víc plánovat? Nevím...určitě je to věc k hlubšímu zamyšlení, já jsem dnes hlavně ráda, že jsme se bezpečně vrátili a dumat nad nesmrtelností chrousta budeme později:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat