Nenapadlo by mě....

...čeho se tady dočkáme. Ještě ani minulý týden, kdy už přituhovalo, bych si ani ve snu neuměla představit, co všechno nás čeká. Je to fofr. 
Když to všechno začalo, respektive, když se o tom viru začalo víc mluvit, cítila jsem se bezpečně. Říkala jsem si, že nejím syrové netopýry ani hady, dodržujeme základní hygienu a chřipku vždy poctivě vyležím, tak co by se nám mohlo stát? 
Hrubě jsem podcenila globalizaci. 
    Když se pak začalo mluvit o Itálii, kladla jsem si otázku, proč zrovna tam? Vždyť Italové, jako gurmáni, také nekonzumují mrtvé netopýry a jejich hygiena, třeba na trhu, určitě nevypadá jako ta čínská? 
Neuměla jsem si odpovědět a mezitím se to z Itálie lavinovitě rozšířilo.  Odjet na hory do Itálie se ve světle dnešních znalostí nejevilo jako dobrý nápad, ale nutno objektivně konstatovat, že ještě před jarními prázdninami to na takovou katastrofu nevypadalo. Informace, pokud byly, tak v duchu, že je to jen varianta chřipky a umírají jen ti staří. A v podcastu jste mohli dešifrovat, že ti ať klidně umřou, už mají čas... 
A nás, mladých a zdravých, se to přeci netýká, tak proč bychom - byste- nejeli, že ano? Drsná mediální realita.
   My jsme tedy nikde nebyli, ale sleduji ten jev " černé labutě", který způsobil, že zatímco ještě do Vánoc informace o pobytu na horách znamenala obvyklý hovor o dovolené, často s přídavkem drobounké závisti, jako že se máte, že vám ta Itálie vyšla, nyní je to takřka Kainovo znamení. Kdo tam byl, jako by nastavoval tvář k facce za šíření koronaviru! 
Přitom to tak určitě není, ale vysvětlete něco tváří v tvář davové psychóze.
 A do toho přišlo i vysvětlení, které asi není oficiální, ale zdá se logické. Italové mají na severu tisíce ilegálních Číňanů. Ti tam šijí jejich modní výstřelky pod hlavičkou Made in Italy. Ovšem za čínských podmínek. To já jsem třeba nevěděla. A tito Číňané to sem zavlekli, úplně nejvíc prý po jejich novém roce. Cesta tam, pobyt u příbuzných.... tamější hygiena, možná i syrový netopýr, cesta zpět s virem....
To se zdá být logické, byť dnes už je to asi jedno. Dneska je daleko větší problém zastavit to, najít lék a vakcínu, přežít to. A navzdory všem zlehčovatelům to vypadá minimálně na dlouho. A to i proto, že ti odpovědní se chovají nezodpovědně. A spolu s nimi, logicky, jejich poddaní, protože kde není vzor, co by se kdo snažil, že ano? A to nemluvím o hradních pánech typu Nejedlý, který na karanténu zvysoka kašle a po návratu z Číny se vesele prochází po Praze. 
Spíš o tom, že ta naše vláda, byť to navenek vypadá, že se jako snaží, je zmatená, nekoncepční a nekompeteční. Vždycky vydá nějaké rozhodnutí, nejlépe pod rouškou noci ( používat zde slovo rouška je také takové symptomatické), které je takové polovičaté, nejasné, nejlépe doprovozené nějakou výhrůžkou typu pokuty či dohledu Policie. A za pár hodin pak je všechno zase jinak. Testování není, roušky nejsou, dezinfekční gely nejsou. Ty ostatně nejsou už celé dlouhé týdny....!!!
A vláda prý maká...
No, já to vidím jinak, ale to je asi tak jediné, co mohu. A pak ještě mohu sedět doma a čekat, co bude. A věřit, že to všechno dobře dopadne. Už dávno se bezpečně necítím a to jsem svoje návyky nezměnila, pořád nejím syrové netopýry ani hady, myji si ruce a
 v MHD, pokud ji užívám, jezdím v rukavicích. Všechno marné!
     Vždy, když vypukla epidemie ptačí chřipky či nemoc šílených krav, s nevolí jsem sledovala, že to stát řeší tak, že ty nakažené prostě zabíjí. Nelíbilo se mi to, ale nic jsem proti tomu nezmohla. Přijít na jiné, efektivní řešení, potažmo léčení, se nikdo ( alespoň tedy veřejně) moc nesnažil. Vybít ohnisko je přeci mnohem jednodušší. 
Jsem zvědavá, co bude, až někdo navrhne takto léčit i koronavirus. Někteří se tváří, že by k podobnému řešení neměli daleko...  
A v Itálii prý už tomu tak skoro i je, rozhodují, koho zachrání a koho ne? Nic jiného prý už dělat nemohou....
   Pak nám ale už nezbude nic jiného, než se modlit, pán bůh s námi a zlé pryč... 
 Nenapadlo by mě, že někdy na vlastní kůži zažiji scénář amerických akčních filmů:-(