...jak může vláda nařídit povinné nošení roušek, které nejsou k dostání?! To je legislativně možné?
U nás asi ano, řídíme to jako firmu a tam je zjevně možné všechno. I když na rozdíl od státu se mnohé firmy o své lidi postaraly. Dostali roušky, ba i respirátory.
Člověk by se rád postaral sám, ale roušky prostě nejsou. Nikde a už dlouho! Ale nosit je, alespoň do MHD, se musí!!!? No, není to Absurdistán?
Je, ale to se teď neřeší. Zlaté české ručičky a roušky se již šijí. Svépomocí. Jako kdysi. Udělej si sám, ve slovenské verzi Urob si sám. Někteří možná i pamatují:-).
Já roušku mám, náhodně sehnanou ještě minulý týden, v reakci na Prymulovo vyjádření, že je asi přikáží nosit povinně. Jak mohou nakázat něco, co není, říkám si minulé pondělí. Ale již dostatečně poučena, že vše co zazní, jako že nebude nebo mohlo být, nakonec stoprocentně bude. Jako kdysi za Zápotockého: měna nebude.
A byla.
"Roušky také budou", říkám si a vydám se na lov. Na celé Letné, ve všech lékárnách, drogériích, ba i v prodejnách pracovních oděvů, nic. Nakonec v OC Stromovka náhodný kup, balíček pěti roušek za dvě kila. Uf, alespoň něco. A dá se podle nich ušít další, prostě udělej si sám. Takže doma něco málo máme.
Dnes už roušku nosí hodně lidí, byť pořád mnozí ne!!!. Buď nemají nebo také nechtějí. Neumí to, není jim to vlastní. Ale doba si žádá své a měli by se přidat, byť na druhou stranu, kde je vzít, když nejsou?
Tržní ekonomika je o poptávce trhu, myslela jsem si donedávna.
A ejhle, není. Nebo ta naše není.
Stejně jako není legrace ta drsná omezení osobní svobody. Asi je to nutné, ale zároveň i děsivé. Přemýšlím, jak ti třicátníci a mladší, co se narodili do svobodné doby a nepoznali nic jiného, než bezbřehou svobodu, jak ti to nesou?
My starší se v jakémsi bizarním de ja vou přeneseme zpět, jako v tom vtipu, co koluje po FB. Je to jako kdysi, nikde nikdo, cizinci žádní, přes hranice nemůžeš, v divadle nic není a v televizi každou chvíli blekotá zmatený Slovák:-).
Nu, vynalézavost českých vtipálku neomezí ani virus.
Mám k němu respekt, čím dál věští, snad se i bojím. Ale také se bojím, a docela reálně, že to skončí a my budeme žít v drsné totalitě. Mnohé věci tomu dost nasvědčují. Uklidňuji sama sebe, že slyším trávu růst a že mi z těch omezení už asi hrabe. Doufám v to:-).
Opatrujte se.
Žádné komentáře:
Okomentovat