pátek 30. listopadu 2018

Obrana školního dějepisu

V poslední době je všude plno statistik, jak mladí neví nic o našich tragických osmičkách, neznají svoji minulost, nezajímají se o aktuální politickou současnost, neznají souvislosti….. 
Ještě nikde jsem ale nečetla o těch, co to ví a o dějiny se zajímají. Přitom i tací existují!
Pak se samozřejmě kdekdo diví, že takový školní dějepis má pověst ještě horší než samotná matematika.
Já třeba nedávno přemýšlela o náhodných anketách. Ještě jsem neviděla medializovanou akci, kde by redaktoři pátrali po osmičkách matematických, že by se ptali náhodně vybrané mládeže, co jsou to derivace, odmocniny či třeba takové funkce (samozřejmě matematické J) Přitom matematika je maturitní předmět a ve školách má vždy týdenní dotaci minimálně pětihodinovou, ne-li větší. Dějepis je proti tomu taková Popelka, dvě hodiny týdne maximálně. A pokud není empatický ředitel, nemusí být ani to. A mnohé školy si klidně střelí rok bez dějepisu.
Dalším nezanedbatelným trendem je móda kritizovat školy, pokud chtějí po dětech něco zpaměti. Všechno si totiž najdou! Je trapné chtít po nich něco nazpaměť.  To je oblíbené téma redaktorů, hlavně pro boha, nic zpaměti. A pak přepadnou chudáky středoškoláky, aby jim zpaměti vysypali události několika vybraných letopočtů. Na základě jejich neznalosti pak už  neustále zní mediálním světem ostrá kritika školního dějepisu, nic ty děti nenaučí, učí je jenom pravěk, dvacátého století se neučí, pokud ho někdo náhodou učí, pak nudně….
A tak ten školní dějepis tepou zleva, zprava, zdola i shora. Možná by trocha umírněnosti v této svaté válce neškodilo. Dějiny se do popředí lidského zájmu většinou dostávají až s postupujícím věkem, v době dospívání je hlavní nějak projít školou a nějaké tragické osmičky jsou jim většinou upřímně ukradené. Je to pro ně pravěk, úplně stejně, jako byla pro nás třeba druhá světová válka, byť v průběhu naší školní docházky to díky osnovám vypadalo, že skončila včera. A zítra zase může začít! Stejně nám to bylo fuk:-).
Pokaždé mě tyto mediální floskule dokážou pěkně rozlítit, byť je mi jasné, že je to marnost nad marnost. Přesněji řečeno, kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.  A do školního dějepisu se tak dobře tepe. Jsou to přeci jen data, nuda, bez dějin dvacátého století…Co na tom, že jde o názor z devadesátých let, který všichni tak rádi papouškují. Je to snadné, viditelné, mnozí tomu rozumí ¨
a mohou se nad tím pohoršovat, zatímco nad neznalostí maturitní derivace se zas tolik znalců pohoršovat nemůže.
Zkusila jsem za školní dějepis lobovat. Podle mých zkušeností už dávno není jen o datech, dvacáté století se normálně učí, do škol se zvou pamětníci, takže se dbá i na příběhy, pravěk není stěžejním tématem výuky, moderní dějiny mají víc prostoru (pořád ale ne tolik, co matematika, to zase ano).
Že náhodně vybraní jedinci neznali zkoumaná data, může být pravda a také nemusí. Často je to jen hon na čarodějnice. Nebo výplň okurkové sezóny. Nebo šikovná manipulace. Mnohdy ani sami redaktoři nevědí odpovědi, dostali je napsané před vysíláním. Takže by se nad podobnými anketami dalo velkoryse mávnout rukou. Dalo, kdyby….
Kdyby podobná prohlášení jen tak proběhla éterem, tak asi budiž. Jenže velmi často jde o dlouhou kritiku, místy přerůstající až v dehonestaci těch, co ty malé školáky s dějinami teprve seznamují. Seznamují je v době, kdy opravdu minulost je pro ně dost nepodstatná. A ti, co na chuť dějinám přicházejí s přicházejícím věkem, zcela jistě sklízejí to, co kdysi dávno někdo svými příběhy či vyprávěním zasel. Osobně mám někdy pocit, že jde úplně o křížové tažení. Těch, co nyní už ví, co se kdy odehrálo a s radostí se povyšují nad ty, co tyto vědomosti nemají. A dělají to se zjevnou rozkoší. Myslím, že se nemýlím, když řeknu, že jde o docela neférový souboj. Takový naoko, takřka populistický. Protože co veřejnost spolehlivě potěší? Kritika školství v tomto směru nemůže zklamat.
Někdy trochu bojuji, ale většinou jsem dost zklamaná a hodně rezignovaná. Je to pořád dokola a jde o boj takřka sisyfovský.
Z toho by ovšem plynulo, že souhlasím s názorem o neznalosti dějin mladé generace. Nesouhlasím. U svých vlastních studentů bych dokonce dala ruku do ohně, že podobné věci znají (ruku tedy pro jistotu levou, ale dala). Dějiny jsou oříškem obecným, nezná je kde kdo, napříč generacemi. Včetně zákonodárců, v našem Parlamentu moc znalců historie opravdu nesedí. Takže je trochu sfér házet neznalost jen na mládež, potažmo na žactvo školou povinné a jejich kantory. Možná je zakopaný pes hlavně v tom, že si všichni myslí (tedy ti, co myslí), že vše si opravdu lze najít. Aspoň se to tak prezentuje.
Zvážit by se tedy měla schopnost volit slova. Jestli by nebylo vůbec nejlepší poskytovat prostor pro podobně pochybné ankety jen ve vybraných institucích, rozhodně ne někde na ulici.
Jasné je jen to, že historie už dávno není učitelkou moudrosti. Spíš svědkem neschopnosti. Zda dětí, učitelů či celé společnosti je už na úsudku každého z nás. Jediné, co si na závěr neodpustím, je poznámka, že školní dějepis je v tom zcela nevinně. 


Žádné komentáře:

Okomentovat