Již dříve jsem si všimla, že odchody některých velikánů jsou
jako by ve vlnách. I nyní jedna dorazila, odešel Juraj Herz, Miloš Forman,
Pavel Šrut. Silná umělecká generace,plus mínus
vrstevníci, něco si odžili, i přesto jejich odchod mrzí. I když vlastně už
netvořili, trápily je nemoci a asi už by nic nenatočili ani nenapsali. Stejně
ale… Pan Herz mě dostal a dostává Spalovačem mrtvol. To je síla, bez ohledu na
to, kolikrát jsem to viděla. A pak mi vytane Upír z Ferratu, to zase byl
hit mého mládí,takže vlastně taková mlhavá vzpomínka. Jeho pohádek jsem se jako
dítě bála, dnes mě fascinují. A Habermannův mlýn, který vzbudil tolik emocí
včetně nařčení z historické nepravdivosti, nutí k zamyšlení. Od
Formana mám ráda jeho americké filmy, Hoří má panenko moc nemusím, to mě nějak
dráždí. Možná tím, že to prostředí důvěrně známJ.
Na Amadea jsem kdysi byla pozvaná na rande a Přelet ten mohu zas a znova. A
strašně ráda jsem ho poslouchala, kdykoliv byl nějaký dokument o Formanovi, byl
to doklad toho, jak byl výjimečný.
Stejně tak byl pro mě výjimečný i Pavel Šrut, jeho texty, pohádky, ale i básně,
to je prostě nenapodobitelné. A geniální Lichožrouti?
Takže je to ztráta, byť jejich dílo, jak se vzletně praví,
zůstává a mluví za ně. Ale už tu nejsou . A s nimi odešel další kus toho, co
bylo. A vlastně, i mého mládíL.
Už teď se děsím další vlny…
Žádné komentáře:
Okomentovat