Ježíškova vnoučata

Letošní charitativní novinka. V adventním rozpoložení se pomáhá nejen dětem a pejskům, ale i seniorům, kteří zůstali opuštění v různých ústavech. Líbí se mi ta myšlenka, a i se studenty se snažíme být Ježíškovo vnouče.  Někdy to nebylo úplně jednoduché, přání jako nový automobil či třeba výlet k moři jsou logicky nad naše finanční možnosti. Mnozí si přáli zážitek, většinou v podobě setkání s někým slavným. V tomto směru vítězila touha setkat se Karlem Gottem,  což se zákonitě musí jevit jako přání  střetnutí se s vrstevníkem, ale asi to bude myšleno jinak. Někde ve vás přání vyvolává smutek, co všechno je pro lidi na sklonku jejich životní dráhy zapovězené a k čemu se musí složitě dopracovávat formou dobročinnosti. Nejvíc mě dostávala přání ve stylu, kdyby mě někdo dovezl za mými dětmi či vnoučaty…. Znamená to snad, že tito příbuzní někde daleko žijí a své seniory ani jednou v roce nenavštíví? Patrně asi ano, což je tedy velmi smutné. Ale může to být i jinak, úkolem Ježíškových vnoučat není moralizovat, ale v rámci svých možností pomoci. A tak pomáháme. S radostí a s láskou.

Zatímco děti z dětských domovů mívají většinou jednotnou touhu po novém mobilu, zde převládaly nové vozíky či rehabilitační lůžka. Je to takový symbolický životní oblouk vyjádřený formou přání. To je další věc, která mě docela zaujala. A pak plno příběhů, které dojímají. Hezká myšlenka se zrodila.

Ježíškova vnoučata se opravdu docela snažila, příběhy dárců i obdarovaných byly plné emocí.