Lovci nocí

Myslím, že není větší spokojenosti pro kantora, než když vidí úspěchy svých studentů. Jsem pak na ně o to víc hrdá, těší mě, že z těch malých neposedů vyrostli spokojení a úspěšní dospělí (a že u některých je slovo neposeda skoro eufemismusJ. Ale vyrostou z toho všichniJ).

Není větší spokojenosti pro píšícího kantora, když vidí úspěchy svým píšících studentů.

A když pak žák přeroste svého učitele, jde o spokojenost největší. Základy totiž musely být položeny kvalitní, protože jinak by vyšší stavba vzniknout nemohla.

A když se pak od svého studenta můžete i učit, je to naplnění koloběhu života.

Něco podobného jsem zažila v pátek. Můj bývalý student vydal knihu. Pravda, vždycky jsem ho viděla víc jako scénáristu či režiséra, ale to asi teprve přijde. Nyní je spisovatel. Knihu má od půli června na pultech knihkupectví. V pátek večer ji pokřtil. Byla jsem oslovena, abych se stala její kmotrou, což mě moc potěšilo a vnímám to jako velkou čest. Společně jsme vypravili jeho prvotinu do světa. Jelikož šlo o detektivní příběh, který já třeba vůbec neumím napsat, můžeme společně doufat, že se nám podařilo podchytit na místě činu poměrně dost velké procento potencionálních pachatelů četby, kteří budou odsouzeni přečíst ji až do posledního řádku.  A verdikt jejich soudu bude znít, že kniha je skvělá. Mně se alespoň tak jeví. A pro ty, kdo by si ji rádi přečetli též, uvádím odkaz a zásadní informace. Autor se jmenuje Filip Klouda a kniha Lovci nocí. Tak s chutí po jejích stopách. A vrah není zahradníkJ