Ještě jednou Karel IV.

„Král Karel s Buškem z Velhartic,

teď zasedli si k dubovému stolu…“

aneb dramatizací této Nerudovy romance začínáme výuku o Karlu IV. Pravda, kritici by v tom mohli vidět skrytou reklamu na alkohol, leč Karel, který přivezl révu z až „z Burgund sem“ je vztahem k vínu znám snad víc, než vztahem k ženám, tudíž jde o zcela legitimní vzdělávací prvek.

Karel IV. se ale díky svojí medializaci celkově učí docela dobře, o hodně lépe než dejme tomu Přemyslovci, kteří nemají žádný silný předobraz v podobě pana Brodského či Jaromíra Hanzlíka, který kdysi líčil strasti Otce vlasti. Pravda, tento film pro pamětníky už dnešní mládeži moc neříká, ale Noc na Karlštejně kupodivu stále „frčí,“ tedy nějaké poznatky se k dětem dostanou i touto formou. Samozřejmě, nejvíce si pamatují literární výmysl o zákazu pobytu žen na Karlštejně, což do své hry zanesl už Vrchlický, aniž by tušil, jak moc ovlivní výuku o císaři z rodu Lucemburků.  Dodnes si mnozí představují čtvrtou ženu císaře Karla jako Janu Brejchovou.

Žádné filmové ztotožnění nemají ani další čeští historičtí hrdinové vyjma těch husitských, proto se Karel může hřát na výsluní imaginárního zájmu i současné generace dětí školou povinných. Lze na něj totiž narazit i na you tube, což je pro historickou postavu vrchol úspěšnosti a logicky se nabízí varianta, že si o něm i něco zapamatují. Trochu to kdysi přiživila i Česká televize svoji snahou

o popularizaci dějin, když vyhlásila soutěž o největšího Čecha, kde Karel s pomocí poroty nakonec porazil Járu Cimrmana a zvítězil. Největšího Čecha si pak paradoxně zapamatuje víc lidí než jakéhosi monarchu z dávného středověku.

Letošní výročí snad pomůže ukázat slavného císaře i v jiných podobách, než jen jako strnulého Otce vlasti a zakladatele města, které už je dnes plně integrovanou součástí Prahy a jeho největším školním problémem je, jak se správně gramaticky píše. Největším lákadlem patrně bude Karel v době školních výletů. Řada hradů, hrádků i zámečků již dnes láká na exkurze, které slibují přenos do doby slavného císaře, setkání s osobnostmi té doby, procházku po tržišti či možnost vyzkoušet si středověká řemesla. Tedy tradiční letní zábava letos dostane výrazně edukativní ráz, protože všechny středověké záležitosti budou spojovány s Karlem IV. a oslavami jeho sedmistých narozenin. A jelikož v Čechách se slaví s oblibou, předpokládám, že dopad narozeninových oslav bude o něco větší než loňské výročí upálení Jana Husa, které, už z piety, nemohlo být nikterak bujaré.

 Ve školní výuce se ale dají obě výročí hezky propojit, zejména k úvaze, zda by Karel IV. byl stejně úspěšný panovník, kdyby se, podobně jako jeho syn, musel potýkat s problémy vzpurného kazatele

a církevních problémů. Obloukem se tak můžeme vrátit k dramatizaci tématu, protože divadlo děti většinou hrají rády a také si z něho něco odnášejí.

Karel také na letošním výročí trochu vydělá, protože učebnice mu nabízejí dost úzký prostor, většinou jednu až dvě kapitoly, což může, při velké snaze, vést k zapamatování císaře samotného, moc prostoru ale nezbývá na osobnosti spojené s jeho dobou. A že jsou tam zajímavé postavy, jeho manželkami počínaje, přes gotické mistry (Matyáše z Arrasu a Petra Parléře)pokračujíc až k arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic, který navíc vůbec nebyl z Pardubic, ale z Kladska, kde se narodil.    

    Motivů se tedy nabízí nepřeberně a lze jen doufat, že Karel Iv. si své místo letos vybojuje ve školách stejně nezvratitelně, jako si vydobyl v historii. (psáno pro časopis Rodina a škola)

A zajímavost z wikepedie na závěr. Děti se Romanci učí. Je zde verš, my, myslím, se už vpili. Tím chtěl Karel naznačit, že už mu víno zachutnalo. Děti se text učí z wikipedie. Verš zní, my, myslím se už opili....
Nevěřila jsem jim, ale viděla jsem to na vlastní oči.