Na půl....

Na trhu práce najdete řadu návodů, jak uspět u přijímacího pohovoru, jak zaujmout v nové práci, jak se rekvalifikovat napříč všemi možnými obory. Nikde ale není návod, jak se postavit k práci pro  práci. Chci se zamyslet nad situací, kdy práce je odváděná tak nějak napůl. Ale napůl asi jen z hlediska nějakých rýpalů, protože všeobecný problém to rozhodně není. Přesto se i tak každý diví, že nás obklopuje záplava nedodělků, polotovarů či zboží na jedno použití.

Nemyslím tím jen výrobky denní spotřeby, které jsou záměrně infikovány něčím, co čeština hezky nazývá "kurvítkem," a co způsobí, že se vám výrobek rozbije hned po ukončení záruční doby.

„To neopravujete,“ radí vám žoviálně v prodejně, kde jste za velké peníze zboží nakoupili. Takže si odnesete výrobek nový, protože oprava toho dva roky starého je buď nemožná, nebo mnohem dražší než ten nový. I když nový v takovém případě zní trochu jako výsměch.

Podobné je to ale i v oborech, které žádné hmatatelné zboží nevytváří. Třeba v novinách, které jsou sice jen na jednodenní použití, i tak tam objevíte řadu neověřených informací, záplavu floskulí i vyčpělých frází. Záměrně nepřipomínám jejich cenzurovatelnost ze strany majitelů, protože v tomto případě se také jedná o prazvláštní paskvil či nedodělek. Jak může být svobodný tisk v rukou nějakých finančních magnátů, se ptám jistě nejen já, ale v podstatě jde samozřejmě o otázku řečnickou. Bohužel.

Zjistit, jak se v současnosti dbá na kvalitu a preciznost, nám většinou nedá mnoho práce. Stačí něco potřebovat, co něčeho se pustit a takřka vzápětí narazíte na řadu nedodělků, byrokratických průtahů či naprosto zjevného fušerství, že by si člověk mohl vytvořit sáhodlouhý seznam.

Je ovšem zřejmé, že sestavit manuál pro nějakou potencionální nápravu nebude naopak vůbec jednoduché. Možná je pravý důvod v neochotě něco měnit, proto se s daným stavem všichni tak snadno smiřujeme. Přitom bychom sami měli být první, kdo důrazně protestuje proti „kurvítkům“, která jsou nejen v pračkách, ale obrazně takřka všude, ve službách, na úřadech, v politice, v televizním vysílání či dokonce i v běžných mezilidských vztazích. Podobných nedodělků je v populaci nejspíš už tolik, že jsme si na ně navykli jako na nezbytnou součást moderní současnosti.

Osobně mám dokonce pocit, že jinou realitu si už ani neumíme představit. Prostě akceptujeme všechny ty nekvalitní věci prostě proto, že to tak je. A je to tak zjevně takřka všude. Myslím, že se nemýlím, když poodhalím, že hledání opravdové kvality je v podstatě asi velmi nemoderní.

Někdy zapomenu, v jaké době žiju, a ještě zkouším hledat. Zpočátku jde o vítané zpestření, napětí a dobrodružství, které po určité době vystřídá rezignované pokrčení ramen a výraz v tvářích mého okolí, jako že mi to přeci říkali.

Z toho by asi plynulo, že klíčovou roli v současném světě hraje apatie a lhostejnost. Možná to tak napovrch vypadá, ale troufám si tvrdit, že pravda je asi zase někde uprostřed. Třeba jsou lidé většinou rádi, když se od nich mnoho nežádá, když si mohou pořizovat stále nové a nové věci či se schovávat za frázi, že to prostě tak je. Aspoň někteří to tak mají.

Jasné je, že realita je mnohem složitější, než by se dalo popsat na pár řádcích krátkého zamyšlení. Na zlepšující trend si asi budeme muset chvíli počkat. Jasné ale je, že „kurvítka“ nás pořádně štvou. Zejména ta ve veřejném prostoru, která manipulují vaším názorem na situaci. Prostě takové to české vrtěti psem…. Lepší už to prostě asi nebude.