Polonahá Laura

 Naši poštovní schránku zdobí poměrně výrazně viditelná prosba, že si nepřejeme reklamní letáky. V dnešní době běžná dekorace. Někteří „agenti“ ji respektují, jiní vám tam ty svoje prospekty nacpou tak i tak.  Mnozí zase fláknou balík papírů před dveře, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Splní svou brigádní povinnost 

a zmizí. Nějaký nepořádek je vůbec nezajímá, krabice na papír, vyzývavě označená právě pro tyto účely, rovněž ne. …

Vím,že někdo si na letáky potrpí, nakupuje podle nich či ho k něčemu inspirují, tedy to většinou někomentuji. Každý máme své. Ovšem stroze oděná doktorka Laura Janáčková, která se touto cestou touží dostat do Senátu, mě tento týden (respektive dva týdny) poněkud rozladila. Nejen tím, jakou zvolila cestu, stranu 

i metodu, ale hlavně tím, že na mě dnes a denně vykukovala ze schránky. Má zjevně velmi vytrvalé „agenty“, takže přes zřetelně písemně vyjádřenou prosbu, že si nic podobného dostávat nepřejeme, paní Laura vytrvale vyskakovala z naší označené poštovní schránky. Kdyby jednou, ale opravdu důsledně, den co den. Jsem zvědavá, zda i dnes se objeví.

Zjevně je senátní židle natolik lákavá, že je třeba pro vstup mezi „vyvolené“ udělat mnohé. Na myšlenku, že Senát býval (nebo alespoň chtěl být) radou starších, něco na způsob moudré a seriózní skupiny, se už evidentně dávno zapomnělo.

Jsem zvědavá,zda erotická vlna vynese paní sexuoložku až do vytouženého křesla, kde by měla být dalších šest let pojistkou naší křehké demokracie….

Soudě podle naší schránky se jí to povede na sto procentJ