Míra svobody

Zachytila jsem v Reflexu anketu o míře současné svobody. S blížícím se výročím listopadových událostí z před pětadvaceti lety jistě podobných zamyšlení a anket bude přibývat. Tato reflexní mě zaujala z několika důvodů. Jednak proto, že neporovnává dobu před Listopadem a po něm, tedy periody, kdy slovo svoboda mělo diametrálně odlišný význam. Zamýšlí se nad mírou svobody v devadesátých letech a dnes, tedy zda jsme tehdy, v době přerodu, kdy staré už a nové ještě neplatilo, jinými slovy neexistovaly žádné mantinely, byli svobodnější a volnější.  A také i proto, že si podobnou otázku znepokojivě kladu již nějakou dobu, zda je člověk v dnešní společnosti vůbec svobodný, zda nejsme obětí zase jiné diktatury, která je natolik sofistikovaná, že nám dává pocit toho, že ji vlastně chceme…No, je to asi příliš složité téma na krátký fejeton, v dané anketě se také většinou respondenti neshodli. Někteří devadesátá léta vychvalovali, v porovnání s dneškem tam vidí občanskou angažovanost, svobodu všeho možného, zatímco dnešek je spoután příkazy, zákazy, politickou korektností a kdo ví čím ještě. Jiní zase definovali porevoluční období jako fázi utržení ze řetězu, kdy vlastně jen přežít s čistým štítem bylo umění, zatímco dnešek vidí jako dobu platných demokratických zákonů… Někteří hodnotí míru svobody jen podle vlastních pocitů, kdy se člověk může cítit svobodně klidně i ve vězení, jde o to, jak to vnímá. Jiní zase dnešní dobu evropských příkazů a zákazů naprosto dehonestují. Jistě je kapka pravdy v každém názoru a namíchat z takových kapek elixír, který by svobodu jasně definoval, asi nejde. Každý to vnímá jinak, jinou míry svobody ke svému životu potřebujeme. My skeptici, co to vidíme černěji, se docela bojíme toho, jak snadno je svoboda směnitelná. Za silná gesta a nabídka určitých jistot, kterých se nám prostě dostane…A to nemluvím o snadnosti monitorování a elektronického špehování každého z nás, což je další hřebíček do rakve svobodného života, ovšem hřebíček převážně dobrovolný.  Za souhlasu davů se stáváme společenstvím řízeným různými sofistikovanými, stále aktualizovanými aplikacemi.  A tady už opravdu o svobodě nemůže být řeč. Takže najít odpověď jistě není snadné. Nějak obsedantně se mi vrací dojem, že svoboda je pro mnohé nepodstatná a snadno se jí zbavují. Jiní se pak zase vracejí k vnitřnímu pocitu svobody, protože jiná je jim omezovaná. Někteří zase stále chápou svobodu jako fakt, že mohou dělat, co je napadne, bez nějakých morálních či mravních zásad, mnozí vůbec nechápou podstatu tohoto slova. Tak jsem sama zvědavá, co nám listopadové oslavy v tomto směru přinesou, jak zhodnotí míru svobody po pětadvaceti letech po změně. Povíme si po oslaváchJ

 Já sama jsem někdy v rozpacích a vlastně sama nevím......