Vítězný únor se nám v průběhu dějin přetransformoval ve "Vítězný listopad", takže nyní lze mluvit o jisté dynamice dějin J. Ale to není předmětem
mého dnešního zpravodajství, neb dnes je čas pro reflexi včerejší přednášky v kavárně
Dadap. Vedl ji docent Jaroslav Šebek, který se ve svém nabitém pracovním programu uvolil vysvětlit nám, dychtivým laikům, jak to tehdy s tím Klemou vlastně bylo. Posluchačů se sešlo příjemně velké množství, ale aby to nebylo všechno tak jednoduché, jako třešnička na dortu se v kavárně pohybovaly i děti.!!! Pětileté, takže zcela jistě nedorazily na přednášku, ale, jak nám bylo vzápětí sděleno, na oslavu svých narozenin. Tedy birthday party. Což se celkem logicky neslučuje s naší aktivitou, leč bylo nám sděleno, že chybička se vloudí!?
Prostě paní vedoucí nebo kdo zarezervovala na jeden čas dvě akce, takže ve finále byli škodní všichni. Nakonec, asi vzhledem k našemu počtu, rodiče dětí rezignovali a odešli. Zjevně nikoli v přátelském rozpoložení, které ale nebylo ani na naší straně, neboť když do výkladu pana docenta pronikají jásavé dětské výkřiky nad sfouknutou svíčkou na narozeninovém dortu, není to nic příjemného.
Jak vidno, u nás služby a spolupráce fungují tak, že je třeba pořád něco ověřovat, hlídat a kontrolovat. A stejně se pak jeden diví. Možná se ale divili i posluchači, když únorové události začaly už v první republice, ale pan docent nám hodlal odhalit i kořeny onoho slavného únorového převratu. Trochu jsme se dotkli i limonádového seriálu v ČT,který opravdu nemá s dějinami a první republikou nic společného a jen motá národu hlavu, ale podstata mířila k únoru a jeho hlavním aktérům, tedy Gottwaldovi, ale i zavilému stalinistovi Kopeckému, Slánskému, Pavlovi a dalším soudruhům, z nichž paradoxně mnozí upadli trochu v zapomnění. Přitom třeba Kopecký byl nejen pěkný mizera, dravý kariérista a komunista tělem i duší, ale i ministr informací (rozuměj propagandy, takže to národu tloukl do hlavy) a ministr kultury, což samo o sobě hovoří za vše. Při zmínce o komunistických zločincích nemohlo nepadnout jméno nedávno zesnulého Vasila Bilaka, který byl skutečně koncentrované zlo, leč dožil si v klidu a pohodě, aniž by ho někdo za jeho zločiny povolal k odpovědnosti. Tak snad "Všemohoucí" to napraví. Diskuse nás dovedla přes agilní soudružku Semelovou, která i dnes glorifikuje tuto dobu na veřejnoprávní televizi, až k dramatickým událostem na Ukrajině, které nás oprávněně naplňují smutkem, soucitem, ale zároveň i obavami... To by ale náš večírek, byť "komunistický", končil velmi smutně, takže jsme se nakonec rozpustili s připomenutím zlaté Sáblíkové a stříbrných biatlonistů, což je ve vnímání národa léta jediná událost, kdy se probouzí národní hrdost. Nu, nevím, zda je to dobře, leč našim skvělým sportovcům samozřejmě upřímně blahopřejme. A s odkazem na naši besedu i připomeňme, že byly doby, kdy komunisté mluvili (a dost výrazně) i do sportu. Ale o tom jindy. Dnes jen výrazné díky panu docentovi Šebkovi a všem milým posluchačům, kteří dorazili.
Prostě paní vedoucí nebo kdo zarezervovala na jeden čas dvě akce, takže ve finále byli škodní všichni. Nakonec, asi vzhledem k našemu počtu, rodiče dětí rezignovali a odešli. Zjevně nikoli v přátelském rozpoložení, které ale nebylo ani na naší straně, neboť když do výkladu pana docenta pronikají jásavé dětské výkřiky nad sfouknutou svíčkou na narozeninovém dortu, není to nic příjemného.
Jak vidno, u nás služby a spolupráce fungují tak, že je třeba pořád něco ověřovat, hlídat a kontrolovat. A stejně se pak jeden diví. Možná se ale divili i posluchači, když únorové události začaly už v první republice, ale pan docent nám hodlal odhalit i kořeny onoho slavného únorového převratu. Trochu jsme se dotkli i limonádového seriálu v ČT,který opravdu nemá s dějinami a první republikou nic společného a jen motá národu hlavu, ale podstata mířila k únoru a jeho hlavním aktérům, tedy Gottwaldovi, ale i zavilému stalinistovi Kopeckému, Slánskému, Pavlovi a dalším soudruhům, z nichž paradoxně mnozí upadli trochu v zapomnění. Přitom třeba Kopecký byl nejen pěkný mizera, dravý kariérista a komunista tělem i duší, ale i ministr informací (rozuměj propagandy, takže to národu tloukl do hlavy) a ministr kultury, což samo o sobě hovoří za vše. Při zmínce o komunistických zločincích nemohlo nepadnout jméno nedávno zesnulého Vasila Bilaka, který byl skutečně koncentrované zlo, leč dožil si v klidu a pohodě, aniž by ho někdo za jeho zločiny povolal k odpovědnosti. Tak snad "Všemohoucí" to napraví. Diskuse nás dovedla přes agilní soudružku Semelovou, která i dnes glorifikuje tuto dobu na veřejnoprávní televizi, až k dramatickým událostem na Ukrajině, které nás oprávněně naplňují smutkem, soucitem, ale zároveň i obavami... To by ale náš večírek, byť "komunistický", končil velmi smutně, takže jsme se nakonec rozpustili s připomenutím zlaté Sáblíkové a stříbrných biatlonistů, což je ve vnímání národa léta jediná událost, kdy se probouzí národní hrdost. Nu, nevím, zda je to dobře, leč našim skvělým sportovcům samozřejmě upřímně blahopřejme. A s odkazem na naši besedu i připomeňme, že byly doby, kdy komunisté mluvili (a dost výrazně) i do sportu. Ale o tom jindy. Dnes jen výrazné díky panu docentovi Šebkovi a všem milým posluchačům, kteří dorazili.
Žádné komentáře:
Okomentovat