Na pláže na pláže

  Rok od roku je to s mým sebevědomím ohledně vystavení se v plavkách horší a horší. V oblečení se dá ledacos šikovně zahalit či zakamuflovat, v plavkách se odhalí ryzí pravda. A ta často bolí. Ale když se tak kouknu kolem – respektive když jsem se koukala kolem na řeckých plážích, nikdo si s tím zas tak těžkou hlavu nedělá. Buď je to tím, že v cizině je to každému jedno (když pak na stejné pláži potkáme souseda z baráku, to je teprve haló), anebo smysl pro estetično už dávno vyhasl u většiny populace. Právě tady jsem viděla, jak hnusné se stává tetování, když jeho majitel už dávno není ztepilý vlasatý mladík bez gramu nadbytečného tuku. A když se pak obří (kdysi svůdná) kérka rozplizne přes pivní břich, je to skoro na nevolnost. Stejně, jako když kdysi dávno lepá dívka má piercing v pupíku zalitý tukem a hrdě si to vykračuje po pláži, chce se vám strkat hlavu do písku, úplně stejně jako zdejší želvy. Jo, na pláže na pláže, tam se všechno ukáže. A nejen to, kdo si nese pneumatiku vlastní a nepotřebuje nafukovací kolo ve tvaru nejrůznějších bizardních příšer. Hlavně se ukáže míra vkusu, sebekritičnosti a hlavně inteligence.