čtvrtek 5. srpna 2010

Pohřeb

Je nepřirozené provázet mladého člověka na jeho poslední cestě, ale bohužel, stává se to. Dnes se na posledním rozloučení s mladinkým řidičem sešlo obrovské množství lidí. Pohřeb do hrobu se mi vždycky zdá emočně náročnější než kremační rozloučení v obřadní síni. Ovšem ve finále je výsledek stejný, slzy, pláč a obrovská bezmoc nad nevratností nastalé situace. Hudba rozjitřené emoce vygraduje do závratných výšek. Najednou „We are the champions“ získává úplně jiný rozměr. A co nestihne hudba, dokončí projev. Projev, který byl citlivý, empatický a opravdu se týkal zemřelého chlapce. Málokdo je takové řeči schopen. Zdejší řečnice to dokázala. Pak už jen poslední cesta, pochování a kondolence žalem zničené rodině. Uplynuly dvě hodiny a bylo po všem. Řečeno slovy starých lidí, by se dalo říct: “Měl to krásný, babičko, moc krásný.“

Ano, to měl. Jen to bylo strašně, ale strašně moc brzy.

 

1 komentář:

  1. Kristepane..mám to dítě tak starý..já bych to asi nepřežila...ty rodiče..děsný..

    OdpovědětVymazat