Hokej

 Nejsem úplný fanoušek, ale po očku hokej samozřejmě sleduji. 

Zejména, když vyhráváme:-)

Rozhodnutí, které nyní rezonuje veřejným prostorem, mě docela zaskočilo. 

Nerozumím tomu, proč. Tedy asi rozumím, jako vždy jde o peníze, prestiž, vliv a také o to, aby se sportovní kolotoč točil dál a nikdo nepřišel o svůj podíl na zisku.

Ale i tak, v tomto případě. 

Rusové zpátky na mezinárodní scénu? 

Nějak si neumím představit, že by třeba za druhé světové války někde v normálních zemích chtěli hrát s Hitlerovými sportovními týmy?

No nechtěli, kdyby náhodou někdo váhal.

 Tehdy by asi nikoho nenapadlo vysvětlovat, že sport je přece něco jiného než politika.

Dnes se ovšem tváříme, že je.

A my s nimi hrát chceme, nám už to dneska nevadí. 

Ono už to funguje v několika sportech, kde se ti Rusáci tolerují. Jen to dosud asi nevyvolává takový humbuk, protože hokej je takový výrazný, víc lidí ho sleduje, Rusové

v něm byli vždycky dominantní. A tak se kolem jejich návratu vede velká debata.

Najednou tedy válka nevadí? Nebo už jen trochu? Případně vadí pouze do okamžiku, než začne překážet sportovnímu byznysu?

Rozhodla o tom nějaká arbitráž. 

Zapátrala jsem, co to je. 

Sportovní arbitráž je (prý) nezávislý mezinárodní soud, který řeší spory ve sportu.

A rozhodla naprosto jednomyslně ve prospěch ruské strany.

Podle této arbitráže nikdo nepředložil dostatečné důkazy, že bezpečnostní rizika odůvodňují další vyloučení ruského týmu.....

Když takové věci čtu, mám pocit, že nerozumím psanému textu.

 Jaké ještě chtějí důkazy?

Nevím. 

 Zároveň přemýšlím, jaké důkazy by tedy ještě byly dostatečné. Fotografie zničených měst? Záběry z masových hrobů? Jména mrtvých?

Opravdu nevím. 

Samozřejmě chápu, že sportovní arbitráž nerozhoduje o vině za válku.

Posuzuje konkrétní pravidla, pravomoci a důkazy v konkrétním sporu.

Jenže právě v tom je možná ten problém. Všechno se nám postupně rozpadá na byrokratické kolonky, ve kterých se dá všechno právně, procedurálně a organizačně zdůvodnit.

 Až nakonec zjistíme, že se sice všechno vešlo do pravidel, ale něco podstatného se nám cestou ztratilo.

Třeba obyčejný lidský úsudek..

 Nejlepší asi bude se úplně od nějakých informací a zpráv odříznout, digitální detox. 

Jinak každý den objevím nějakou mediální bombu, která vypadá, že je z jiného vesmíru, nerozumím tomu, proč se to toleruje, respektuje či dokonce adoruje.... 

Možná jsem jen příliš staromódní. Evidentně  jsem nepochopila, že v dnešním světě se dá všechno oddělit od všeho.

Válka od hokeje, agresor od reprezentace, odpovědnost od důsledků.

A když se někdo zeptá, jestli nám to opravdu nevadí, vytáhneme příslušný paragraf, rozhodnutí arbitráže a vysvětlíme mu, že tomu nerozumí.

Takže zmiňovaný digitální detox je určitě dobrá cesta…

Vypnout zprávy, zavřít internet, přestat sledovat, co se kde právě schválilo, povolilo, omluvilo nebo normalizovalo....

Ostatně, ono je to celkem jedno, jestli jde o mezinárodní hokej, českou politiku či americkou rozpínavost, nějak to pasuje skoro na všechno