úterý 9. května 2017

Kantor a farář

 Vždycky jsem přemýšlela, zda je pravdivé tvrzení, které říká, že v dávných dobách bývaly nejváženějším osobnostmi farář, felčař a kantor. Bývaly to celebrity venkovského a maloměstského prostředí a patrně i velkoměsto si jich považovalo.
    Dnešek ke všem těmto profesím přistupuje úplně jinak, i když felčaři, často transformovaní na bohy v bílých pláštích si asi moc stěžovat nemohou. Ostatní možná trochu ano.
Zřejmě to kdysi opravdu muselo být trochu jinak. Jelikož ale o historii něco málo vím, je mi jasné, že má tendenci zkreslovat a idealizovat. 
   Určitě to totiž bývalo i v něčem podobné, minimálně v tom, že hlavně je to o lidech. Pravda, bylo jiné společenské nastavení, nebyl přístup k informacím, lidé bývali méně draví než je tomu v současné bezbřehé globální společenství, a proto se sečtělý, laskavý a vnímavý kantor velmi snadno mohl stát uznávanou osobností. Měl něco, co jiní ne, tedy vědomosti. O ty dnes už tolik nejde, proto se může velmi snadno pořadí na společenském zásadně měřítku změnit.
   A jelikož nechci užívat klasického poměřování pomocí výše příjmu, nezbývá než se nad postavením učitelů zamyslet i jinak. Třeba z hlediska gendru…
Převážně ženy. Muže, respektive chlapa, aby pohledal. Jestliže tady bývá finanční argument nejčastější, protože ten chlap má údajně uživit rodinu, pak ale není úplně relevantní, protože někteří jedinci to dokážou. Pravda, nejezdí v bavorácích a nerelaxují na Seychelách, ale uživit rodinu ve školství lze.  Neobstojí ani další častý argument, a totiž, že nejde o mužnou práci. O tom by jistě mohli říci své i prodavači, herci, manekýni či tanečníci. Dělení na mužské a ženské práce je ale snad už také trochu minulostí.
 A tak, do toho se mi alibisticky moc nechce, ale jistě to jeden z důvodů bude, je to i schopnostech a odvaze. Lépe se mužné ego natřásá někde v dospělém kolektivu, který umí bravurně využívat společenské mimikry, než před smečkou puberťáků, která neodpustí vůbec nic. Za léta své praxe jsem narazila na řadu učitelů, ale chlapů a opravdových osobností tam bylo méně než těch druhých…
Takže gendrově nevyvážený kolektiv může být klidně i jedna z příčin ve společenském postavení a úctě.
Další úhel pohledu je třeba sebeúcta. Těžko mít respekt k paní učitelce, která vstupuje do třídy, která hlučí a mluví a je jí úplně jedno, zda tam nějaký kantor stojí. A ona je nechá, protože jsou to děti….
(podotýkám, že moje zamyšlení se týká zdravých tříd a vztahů, tedy nechci mluvit o psychopatologických skupinách či o šikaně).
Když taková kantorka nemá respekt ve třídě, jistě ho nebude mít ani ve veřejném povědomí. A to, jelikož trenduje ke kolektivní vině, tak šmahem zařadí všechny učitele do jedné množiny.
    Určitě nelze opomenout ani tolik požadovaný prvek zábavnosti, který jde tak daleko, že někteří aktivní jedinci vymýšlejí pro děti „zábavný holocaust.“
 Jenže škola není volnočasová aktivita, a přestože nejsem přívrženec strohého nudného deklamování, neustálý tlak na zábavnost mi přijde jako od cirkusu. Tam ovšem zábavnost má své opodstatnění, ale copak někdo požaduje po třeba po lékařích, aby operovali zábavně? Či prodavačky zábavně prodávaly? Když jde o to, nastylizovat učitele do pozice zábavných klaunů, těžko lze jedním dechem chtít i společenskou prestiž.
     Jistě by se našla celá řada dalších důvodů, proč už pojem učitel nezní tak, jak (údajně) drnčel ve všeobecném povědomí kdysi. Většinou se to šmahem sejme klasickými finančními aspekty, ale pravda je, že je to o lidech. A o současné společnosti, takové zrcadlo jejích hodnot a měřítek.
 Ovšem další pravdou je, že historie se neustále mění, tak časem může být všechno zase jinak.

 Zatím se musíme spokojit s tím, že i přes veškeré společenské žebříčky máme pořád dost učitelů, kteří učí s láskou a nadšením, a to je, pro naše děti, nakonec to nejdůležitější. 

Žádné komentáře:

Okomentovat