úterý 21. března 2017

Vězněm konzumu

…jsem se stala kvůli telefonu. Potřebuji ho. Nebo si to alespoň myslím, že ho potřebuji.  Od té doby, co jsem se vzdala tlačítkového, který navíc už ani není běžně na trhu, jsem nechtěnou obětí diktatury výrobců, kteří přesně profilují svůj výrobek na záruční dobu, aby pak selhal, a já si pak musím, chtě nechtě, tedy respektive nechtě, koupit nový.  Můj poslední telefon se začal vypínat. Sám, kdykoliv ho napadlo, přesto, že podle displaye byla baterie nabitá. Jenže já nechci každé dva roky kupovat předražený aparát, který si za chvíli odejde do věčných lovišť, ač mu k tomu nedávám žádný důvod. Bránila jsem se. Nejprve jsem šla po nové baterii. Dialogy byly podobné jako vejce vejci. Já: „Máte, prosím, náhradní baterie do mobilu?“
Prodavač: „Mohu vám nabídnout nový telefon!“
Já: „ Já ale nechci nový telefon, chci jen, aby tento, sotva dva roky starý, fungoval!“
Prodavač: „Baterie nemáme, musíte jinam. Opravdu nechcete nový?“
Já: „Nechci!“
Jenže boj je to samozřejmě marný. Ani v opravně mi nepomohou:
“ Paní, ta oprava bude dražší než nový telefon!“
Pak koupím power banku. Novinka, zjevně už nás, konzumní dav, nebaví obavy z těch přechytralých aparátů, které jsou tak chytré, že bez sítě, která jim tu chytrost dodává, zas tak dlouho nevydrží.
Mému aparátu, který já, ze staré školy, pořád beru za zánovní, neb mu jsou sotva dva roky, to prodloužilo život. Ale ne nadlouho.  Došlo k dalším zbytečným dialogům v mnoha různých zařízeních.
Já: (monotematicky): „Máte novou baterii do mobilu?“
Prodavač: „To není baterií, to je softwarová chyba, baterií to nezachráníte. Mohu vám nabídnut nový aparát.?
Já: „ A vydrží mi déle, než dva roky?“
Prodavač (nepatrně nejistě krčí rameny): „Tak to asi ne. Některý vydrží jen půl roku. Buďte ráda za dva roky!“
Já: „Tak vám děkuji, nechci.“
Pak se ale i s novou baterií a power bankou vypnul definitivně. Už nenaskočil. Jdu si tedy koupit ten nový. Nechci, štve mě to, ale musím. Z nějakého důvodu si myslím, že bez telefonu nemohu být. Klasická oběť konzumní společnosti. A to jsem si v nějakých záblescích o sobě myslela, jak jsem vůči těmto nástrahám imunní. A stačí jeden nefunkční telefon.

Ale stejně jsou to mizerové, ti výrobciJ

3 komentáře:

  1. Jitko,také mám podobné zkušenosti,bohužel!Zrovna před týdnem se mi celý mobil záhadným způsobem sám prednastavil,pravděpodobně do továrního nastavení.Nejprve to vypadalo,že jsem ztratila veškeré kontakty, zprávy,fotky,...ale muži se podařilo část z nich najít,takže radost velika.A to mám novy mobil,sotva dva roky;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Totožnou zkušenost utržila moje kolegyně minulý týden- její milovaný LG se po 2letech odporoučel- a nešel resuscitovat - a to je prý strop dožití!!??
    tak tomu mému budou letos roky 3. nejenže je mi líto peněz, protože už nejsem ve věku, kdy bych drahý telefon potřebovala jako vstupenku do party vrstevníků, a navíc strašně nerada opouštím staré věci každodenní potřeby a smlouvám o jejich opravu :-)
    Poslední kousek mobilní mi sloužil 6let!! ale baterky kupuje Wlk-ten ví, jak na to ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Také jsi jdu poplakat :) Můj milovaný mobil mi sloužil (otlučen a opatlán) přibližně 4 roky, pak už se mu přestalo chtít telefonovat a přijímat hovory (což mi přišlo jako podstatný nedostatek), odolávala jsem ještě chvíli. V listopadu jsem přesedlala na mobil nový, převedla data, personalizovala nastavení (několik večerů jsem tomu obětovala). Po měsíci používání začal celkem nepříjemně problikávat displej, což jsem (lenoch líná) ignorovala, hlavně že telefonoval. Definitivně umřel při jedné cestě po vlastech českých, kdy jsem ho použila jako navigaci - svedl mě na vedlejší silnici a po 5 km zčernal a odmítl se probudit. Naštěstí se mnou stále mluvil a vydával pokyny kam odbočit, jinak bloudím dodnes.
    Takže jiný mobil, přetáhnout kontakty, reklamace...

    OdpovědětVymazat