Dveře dokořán

...aneb oblíbená středoškolská záležitost, den otevřených dveří. Asi tedy spíš Den otevřených dveří, protože tato adrenalinová aktivita se tak oficiálně jmenuje. Ač by na jednu stranu mělo jít o klasický den, ve skutečnosti je to den trochu zvláštní, tedy nejen s otevřenými dveřmi, ale i velkým D. Cynici se nebojí mluvit o Potěmkinově vesnici, optimisté jásají, jak se aktivně propojuje rodina a škola, pesimisté vidí jen kritizované české školství, trémisté se bojí přijít do školy, zatímco rodilí extroverti s hereckými sklony se konečně dokonale vyřádí. Melancholici dojatě vytahují zapomenuté dojmy z vlastní školní docházky, cholerici se chystají konečně seřvat někoho z výchovně vzdělávacího zařízení, protože jim škola děsně pije krev, zatímco flegmatikům je to srdečně fuk.  A to všechno při otevřených dveřích, aby se do tříd dalo nejen nahlížet, ale i plynule vstupovat a pokud možno rychle zase vystupovat.  

Je to trend doby a my jsme v tomto trendy přímo ukázkově. Ale děti to baví, zjevně to bavilo i naše včerejší návštěvníky, a zda to přinese žádaný efekt, tedy navýšení počtu zájemců o studium, se uvidí až někdy v budoucnu. 

Naštěstí, dveře už nyní můžeme pozavírat a pracovat v klidu zavřených učeben. I když v klidu…. 

Ale někdy se ty eufemismy použít prostě musí.