Na pláže

Na letních plážích mi vždycky vytane v mysli kdysi slavná písnička Ivo Jahelky, na pláže, na pláže, tam se všechno ukáže.

On to tehdy asi byl zhudebněný příběh o nějakém čumilovi, který okukoval opalující se lidi. Mně to vždycky ale evokovalo, že na plážích se ukáže kdejaký, dosud umně skrývaný, špek.

 Kdysi mi to samozřejmě vadilo, zatahovala jsem břicho na maximum, pohybovala jsem se opatrně, aby se nic nehnulo víc, než bylo nezbytně nutné.

 Dnes to zatáhnout nejde, ani kdybych chtěla😊

A co hůř, naopak jsem se sama stala tím čumilem. Ne snad, že bych úchylně pozorovala odhalené lidi, ale na lehátku ráda sleduji, co se děje kolem. Je to taková rekreační antropologie na lehátku. Člověk si lehne k moři a najednou má před sebou živou studii lidstva.

Pozoruji i poslouchám.

  Vizuálně mě nejčastěji vždycky upoutá tetování, co všechno jsou si lidé schopni nechat načmárat na tělo. I ta nekritičnost, že co je hezké na štíhlém těle, se o několik let později, na vrásčitém soudku, nebude vyjímat dvakrát hezky. A že nevyjímá, řada exponátů tuto teorii právě na plážích ukazuje.

 Ukáže se ale mnohem víc než jen vytahaný obrovský drak na vypouklém břiše. 

Nechci hodnotit cizí nadváhu, stačí mi ta moje, ale když vidím obézní dítě a za ním stejně obézní rodiče, kteří do něj lijou kolu a cpou ho nějakou smaženinou, tedy vším, co si na pláž přinesli, aby tam během dopoledne nezhynuli hlady, zapochybuji o budoucnosti podobně postižených dětí.  

Na zahraničních pláží pak žasnu nad prodavači občerstvení.

 Tady se dělají takové tanečky kolem hygieny ( a je to tak správné,) tam vleče černoch kufr s kukuřicí 

a v ruce, na dřevěné tyči, navlečené preclíky. A válející lidé si je s velkou radostí zakupují. Prodavač hrábne pro kukuřici, z ledvinky vyndá nějaký dip předpokládám, kidne to na to a za pět euro máte pamlsek k povalování na pláži. 

Nějaká hygiena, kdo by to řešil? 

Uf, i při psaní se mi z toho zvedá žaludek, leč viděla jsem to na vlastní oči.

Arabské ženy se koupou v obleku, bez ohledu na vedro. To mě moc nepřekvapovalo, vídám to i v pražských plaveckých bazénech. Ale že si pak v tom mokrém hábitu lehnou do písku, to už mi trochu divné přišlo. Ale jim to zjevně nevadilo.

Vždycky si na plážích prostě uvědomím, jak velkou měl ten Jahelka pravdu…

Na plážích se opravdu mnohé ukáže.  

Jsou tu řvouni, frontoví bojovníci o lehátka, žrouti, estéti, kteří se předvádějí, bordeláři, kteří po sobě na pláži zanechají veškerý papírový a plechovkový odpad, opilci, co se opíjejí předraženým alkoholem pod rozpáleným slunečníkem, lovci mušlí, šmíráci, tetovaná krása i děs, klidná rodinka i rozmazlení frackové…. 

Ukazuje  se naše marnivost, naše nekritičnost, naše zvyky, naše kulturní rozdíly, naše malé slabosti i velké iluze.

Moře nesmyje jen pot a opalovací krém. Na pár dní smyje i společenské masky. Prostě na pláže, na pláže...