Česká spořitelna

Je jistě stálicí českého finančního trhu. Solidní bankovní dům. 

Jistě, asi ano. Také si na tom buduje svou image. Nechci nijak zpochybňovat její solidnost, spíš se zamyslet nad jejím vztahem ke svým klientům. Ten totiž už tak solidní nebude. Ostatně, on většinou ten, kdo má své jisté, se přestává snažit a do jeho chování stále více pronikají prvky nadřazenosti, arogance a přezíravosti. A to ani nechci kritizovat jejich stále se zvyšující poplatky a snižující se úroky, které jsou pravidelně provázeny takovým neosobním dopisem. Začíná nacyklostylovanou frází, jak si zákazníka váží, pokračuje záplavou čísel a končí sdělením, že bohužel vše musí: zdražit, snížit, zrušit! Nu, zda toto je úcta ke klientovi, tak nevím. Mě ale zaujalo jiné temné místo v její propagované solidnosti, a tím je rušení poboček. Prostě najednou pobočka není a vše se soustřeďuje v jakési centrále. Kliente, přijeď si za námi. Je to nepříjemné a nepraktické v Praze, mám vlastní zkušenost z Letné, kde pobočka náhle zmizela. Dům, ve kterém byla, chátrá, je prázdný a za svými penězi musíte cestovat dál. Pravda, zde je to jen dvě zastávky tramvají, takže vlastně skoro nic (byť život to i tak komplikuje), ale když se něco podobného děje na venkově, kde pak za další pobočkou musíte autobusem dvacet kilometrů, je to najednou jiná káva. A to ještě autobusem, který jede dvakrát denně, není rozhodně nijak laciný, takže komplikace narůstají. Jistě, lze jet autem, bez kterého na vsi takže nelze existovat, ale i tak… Prostě mě to vede ke konstatování, že svých drobných střadatelů si zas tak moc neváží, jak hlasitě proklamuje…