Nedávno se mě kdosi vyptával, jaké máme ve škole píár.
Přivedlo mě to do rozpaků. Ne snad, že bychom žádné neměli, ale že jsem se
domnívala, že prvotní zájem by měl být o to, jak učíme. Nicméně, doba si žádá úplně jiné otázky a
odpovědi.
Začala jsem o tématu víc uvažovat. Říci, že neuznávám PR, by
znamenalo distancovat se i od svých vlastních webových stránek a blogu, a to
rozhodně nehodlám. Ostatně, ony vznikly jedině za cílem prezentace mých knih.
Představa, že třeba napíšete knihu a ona si dnes sama najde své čtenáře, se
kterou já jsem do světa literatury vstupovala, je podle mého nakladatele
naprosto scestná. Není problém knihu napsat, ba ani vydat, problém je dostat ji
na trh a ještě navíc ji tam udržet. PR je tedy nezbytně nutné, přestože mě
osobně trochu irituje a připomíná mi zastaralý termín vnucování se. Nebo ještě
starší Potěmkinovy vesnice. Není důležité, jak kvalitní věc je, podstatné je,
že je na webu, FB, you tube či jinde v éteru.
Máte to tak i ve škole. Mnohé ani nezajímá, jak kvalitně
učíme, ale hlavně, jak moc to žije na našem FB
či webovkách. Někdy jdou věci tak daleko, že se dělají s vizí, aby
dobře vypadaly na webu. ČI opačně, ať děláte, co děláte, pokud nejste na webu,
jako byste nedělali nic.
Nevím, zda se mohu s čistým svědomím navážet do
klasického PR, když ho pravidelně produkuji taktéž? Musela bych se asi stát profesionálním
pokrytcem, kdybych se toho pustila s plnou vervou. Nechci tedy kritizovat,
jen se nad tím pučícím jevem současnosti trochu pozastavit.
Vybavovala jsem si, jak se podobné věci dostávaly do
širokého povědomí dříve. A musím říci, že
jsem dospěla k názoru, že asi velmi podobně, jen se tomu neříkalo po
anglicku píár, ale šlo o reklamu, šeptandu, případně nechvalně známou
propagandu. Přesto mám neodbytný pocit, že v současnosti je ono píár nějak
víc přeceňované.
Ostatně, kdo nemá píár jako by nebyl. Přestože byste
pracovali jak mourovatí, bez píár to nikdo neocení. Jistě, ocenění není vždycky
třeba, ale veřejné povědomí pro určité věci ano. A´t už jde o knihy či třeba
výše zmíněnou školu. Potřebuje studenty, zájem veřejnosti, sponzory a to bez
kvalitního píár asi nejde. Nebo možná jde, ale velmi ztuha.
Zajímavé je, když se píár stane alfou a omegou čísi práce.
Pak opravdu nezáleží na tom, co umíte, ale jak kvalitně se dokážete
prezentovat. Někteří dokonce tvrdí, že o čem se nemluví, jako by ani nebylo. Na
tom, musím uznat, může něco být. Když totiž začnete pátrat, všichni hlásají, že
i negativní reklama je prostě reklama a lepší negace nežli nic. Ti, co chtějí
prezentovat jen kvalitu či pozitiva mají trochu smůlu. Třeba ve školství je to
až bolestně markantní. Dobré školy se většinou do širšího povědomí moc
nedostanou, víc se mluví o těch problémových. Tam, kde týrají učitele, děti, kde
se fackují navzájem či kde prostě jinak něco nefunguje. Je to jejich nechtěné
píár, které funguje mnohem rychleji než to pozitivní. To je sice dost hnusné,
ale je to realita. Ale zase na druhé straně, ty dobré se prosadí samy. Nebo zafunguje
šeptandaJ. Ještě
jsem nezažila školu, o které by se šeptaly špatné věci. Ty jdou hezky do éteru,
ale o kvalitní škole si špitají rodiče mezi sebou. Možná proto, aby jim ji
ostatní nevyfoukliJ.
Možná by pak otázka píár nemusela vůbec přijít na přetřes.
Prostě, kvalita se vždycky prosadí sama. Jenže pak podlehnete tlaku a je to
znova dokola. Prostě, co není na webovkách, jako by ani nebylo. Prostě
tisíckrát nic umořilo i osla a tak prostě píár musí být. Rezignuji a dodávám
naše i svoje webovkyJ
Žádné komentáře:
Okomentovat